Denníky

Smeaglov denník z Dvoch Veží

28. srpna 2008 v 15:17 | Arwen

Den první
Nemohl jsem spát, tak jsem se vydal na obvyklou noční proplázku po Emyn Muil, kde jsem náhodou konečně narazil na miláška, který mi tolik let chyběl. Má krásné modré oči.
Později Když jsem se po dlouhém absťáku chtěl s miláškem trochu pomazlit, ten tlustý ohava, co ho doprovází, vyskočil jako křepelka a jal se ho bránit.
Samotný milášek mi přiložil nůž na krk! Tehdy mi došlo, že to není můj Bilbo, i když se mu ve tmě trochu podobal. Tenhle je mladší, hezčí a má ještě větší Pytlík!
Den druhý
Vlečou mě někam na elfském provaze, který mě pálí na mou jemnou pokožku. Ten tlustý, kterému milášek říká Sam, z mé přítomnosti zjevně není moc nadšený. Asi chtěl mít miláška jen pro sebe, pokrytec jeden!
Po neúspěšných pokusech shodit Sama za provaz ze skály nebo za něj zatáhnout miláška do křoví mi jej milášek musel sundat. Jsem sice rád, že se mě konečně dotkl, nechápu ale, co na tom tlustém vidí, že ho tak brání.
Den třetí
Vedu Frodíka do Mordoru. Jdu schválně oklikou, abychom se líp poznali, ale ten tlustý žárlivec nám nenechá chvilku pro sebe.
Den čtvrtý
Jestlipak už se Frodíkovi začínám líbit? Sundal mi ten obojek kvůli svým osobním sympatiím, ne? Přemýšlím, že si udělám afrocopánky… Aspoň dva…
Den šestý
Došli jsme k Formaldehydovým močálům. Jsou tu konzervovaná mrtvá těla z bitvy Posledního společenství. Sauron nikdy nepřišel na chuť klasickým muzeím. Ani orientačním tabulím, když je o tom řeč. Škoda, že nemůžu provádět každého zvlášť, cha cha cha. Jasně jsem Frodíka varoval, aby se nenakláněl moc nad hladinu a dával si pozor na toxické výpary. Samovi jsem řekl, ať se pořádně projde kolem jednotlivých expozic a zhluboka dýchá.
Později: Samozřejmě to spletli, hloupoučcí hobiti. V oddělení "elfští generálové" jsem musel z formalínu tahat Frodíčka. Byl mírně omámený a blábolil něco o prstenu. Jak daleko se Samem došli, sakra? No, aspoň jsem si ho zase osahal. Ale jen na chvilku, bohužel. Sam mě asi zabije, jestli si něco zkusím.
Den sedmý
Frodík se vzbudil během mé noční automasáže. Předstíral jsem, že vzpomínám na tu cetku z pouti, co jsem daroval na památku mé první lásce, Bilbovi. Dali jsme se do řeči a zjistil jsem, že Frodík kdesi vyhrabal moje skutečné jméno. Možná mě miluje, když se o mě tolik zajímá. Sam zrovna spí. Naši intimní chvilku narušil přílet muzejní ostrahy na jakémsi přerostlém kříženci netopýra a mihule potoční. Sauronovy inseminační experimenty neberou konce. Krom toho účtuje nehorázné vstupné, takže jsem hobitům raději doporučil úkryt. Frodo byl tak krásný, když byl vyděšený, jen mi dost vadilo, že se v napjaté chvíli držel Sama za ruku. Sauronovi zřízenci mají pěkně nudné uniformy. A nepříjemné vystupování.
Den desátý
Dorazili jsme k Černé Bráně, aniž by se můj vztah s Frodem jakkoli vyvinul. Padá na mě deprese. Zase mi začalo chrastit ve sluchátkách, jako pokaždé, když se přiblížím k Mordoru. Pitomý SauroTel. V Roklince jsem s E-mobilem nikdy podobné problémy neměl. Když jsem se to snažil vyladit, Sam spadl ze skály. Má radost ale netrvala dlouho, Frodo ho šel zachránit. Pořád nechápu, co na něm vidí. Nenechal jsem Froda odejít do Sauronovy náruče, protože by mi chyběl a Saruman by žárlil. Perverzní bulvofil. Namluvil jsem miláškovi, že vím o jiné cestě do Mordoru. Uvěřil mi. Možná mě přece jen miluje. Sam se tvářil, jako by mě chtěl zabít. Milášek má krásné hebké šaty, které navíc hezky voní. Jestlipak pere u Gandalfa?
Den třináctý
Konečně jsme dorazili k řece, kde jsem si mohl ulovit nějaké rybišky. Už jsem si dlouho nedal suši. Hobiti se v pozadí hádali. Zaslechl jsem něco o prstenu. Takže je to pravda, že jsou zasnoubení? Ale milášek taky říkal, že mi chce pomoct. Někdy se ve Frodíkovi fakt nevyznám. Jestlipak by si se mnou dal koupel? V noci se vrátil Glum a zase jsme se pohádali. Kdysi jsme sice bývali jako jeden, ale kouzlo našeho vztahu je dávno pryč. Poslal jsem ho k vodě, slizouna jednoho. Kdyby si aspoň udělal afrocopánky…
Den čtrnáctý
Na důkaz lásky jsem Frodovi přinesl dva zajíčky. Symbolizují přece velikonoce, svátky jara, a jaro, to se všechno páruje! A tomu tlustému to beztak nedojde… Tvářil se sice kysele, ale on to snad jinak ani neumí… TEN BARBAR MI JE UVAŘIL! Naše válka o Froda nabývá nových rozměrů. A co chtěl symbolizovat těma bramborama? K jídlu přece nejsou. A přidal tam nějaké zelené lístečky. Že oni něco mají s tím feťákem Legolasem? Možná mě Sam chtěl otrávit! No, já to jíst nebudu… Kolem šly další nudné uniformy. Zaslechl jsem hrdličky a vydal se je hledat, třeba to Frodovi konečně dojde…
Den patnáctý
Nemůžu nikde Frodíčka najít. Že by mi utekl se Samem, zrádce jeden proradná? Stýská se mi po Glumovi. Celý den se poflakuju Ithilienem, všude plno nadržených chlápků v kápích a na každém stromě vývěska "Hledám ženu. Na vzdělání, vzhledu a pohlaví nezáleží. Faramir". Možná se přihlásím. Našel jsem bezva jezírko, určitě plné rybišek. Na deprese prý pomáhá přejídání. Asi to zkusím. Teď by bodly zelené lístečky…
Večer: Milášek se pro mě vrátil! Už bez Sama. Asi to nějak rychle střídá… Váhal jsem, ale těm očkám se nedá odolat. Snad se konečně pomazlíme…
Tak zase nic, zajal mě Faramir. Možná si myslí, že jsem žena. Zřejmě jich moc v životě neviděl. Než jsem s ním stihl probrat ten inzerát, vrátil se Glum. Pořád nechápe, že s naším vztahem je konec, otrapa jeden. Konečně jsem na roztrhání, a to ani nemám afrocopánky…
Den šestnáctý
Kdo by mohl mít číslo na Geodézii Středozem? Chtěl bych vědět, jestli je do Mordoru vážně nějaká jiná cesta…
Den sedmnáctý
Faramir vede mě a Froda do Osgiliathu. Jednoho z nás chce představit otci jako svou nevěstu. Slibuje to oběma. Proradní lidi. I když být s Frodem v jednom harému taky není k zahození. Doufám, že si nechce vzít i Sama…
Den dvacátý
V Osgiliathu nás dostihla muzejní ostraha na své mihuli. Nevěděl jsem, že jsou tak vytrvalí. Můj vychytralý milášek chtěl místo vstupného podstrčit jakousi cetku, ale Sam mu v tom zabránil. Už si asi dlouho lezou na nervy, protože Frodík na toho tlustého ohavu konečně vytáhl nůž. Ale dál se nedostal. Škoda… Faramir nás pustil na svobodu, že prý nechce takhle rozhádaný harém. Večer se vydal na obchůzku Osgiliathu s nějakými papíry.
Den dvacátý prvý
Zase jsem se pohádal s Glumem. Trval na tom, abych svého vyvoleného představil nějaké jeho kamarádce z mládí, prý aby ho posoudila. Nevím, kam tím směřuje. Žárlivý tupec. Být na roztrhání má taky svoje nevýhody. Asi si ty afrocopánky rozmyslím...

Denník Aragorna z Dvoch veží

8. listopadu 2007 v 13:06 | Arwen
Den jedna: Běžel jsem čtyřicet mil přes Rohan. Žádné veverky k jídlu. Gimli má tak velikost na pečení. Slyšel jsem, že trpaslík chutná jako kuře. Ještě nejsem král.
Stav strniště: uspokojivý.
Den dva: Narazili jsme na armádu Rohirů. Ptal jsem se Eomera, jestli ví, kde jsou hobiti. Odpověděl velice zdrženlivě. Možná je pořád naštvaný kvůli tomu poslednímu flámu, kdy jsem mu pomaloval celého koně sprosťárnama v elfštině. Odpustil jsem si poznámku, že evidentně kopíruje Legolasův účes. Choval by se ke mně jinak, kdybych byl král.
Den tři: Když člověk vidí jednu hromadu spálených skřetů, zná je všechny. Víc nemám co říct.

Den čtyři: Potkali jsme Gandalfa. Ukázalo se, že ve skutečnosti nezemřel, ale Balrog ho donutil pracovat pro firmu, co prodává prášky na praní a on je teď Gandalf Bílý Bělejší. Děvka jedna prodejná. Příště si nechá zaplatit za trik se špičatým kloboukem.

Den šest: V Edorasu. Král Theoden se na mě vytahoval. Pořád: "Jsi tu snad král? Pokud vím, tak jsem tady král já. A když se podívám kolem, nevidím nikoho jiného s korunou na hlavě. Co?"
Musel jsem připustit, že ještě nejsem král.
Za trest jsem mu ukradl peněženku a otevřel jsem si účet v rohanském GAPu. Koupil jsem Gimlimu a Legolasovi stejné kloboučky.

Den sedm: Eowyn se asi líbím. Ani se jí nedivím, to mužné strniště vzrušuje i mě samotného.

Den devět: Spadl jsem z útesu. Pitomí vlci ze Železného pasu. Zdálo se mi, že mě zachránila Arwen, ale když jsem se probral, líbal jsem koně. Ztratil jsem někde v řece ten blýskavý náhrdelník. Dost mě to naštvalo, není nad nevkusnou bižuterii. No, Prsten je možná lepší.
Stav strniště: mokré.

Den dvanáct: Triumfální návrat do Helmova žlebu. Gimli mě objal. Copak mi musí pořád připomínat, že mi sahá jenom do pasu? Legolas mi vrátil náhrdelník. Mumlal něco v elfštině, nerozuměl jsem, jestli to bylo "Jdeš pozdě" nebo "Poval mě na zem a pořádně mi to udělej". Fakt nevím. Musím si trochu oprášit elfštinu, ať není trapas.
Pořád nejsem král, ale udržování morálky mužstva mě tak zaměstnává, že nemám čas nad tím dumat. Bitva, co nás čeká, by fakt měla být brnkačka.

Den čtrnáct: Stojím na hradbách Helmova žlebu. Míří sem absolutně neskutečné množství skřetů. Stejně, na koho se to tady hrajem? Asi jsme zcvokli. Snad to tady má nějaký zadní dvířka.
později: Elfové poslali na pomoc oddíl těch nejštíhlejších a nejpůvabnějších válečníků. V boji nebudou k ničemu, ale aspoň se budu moct dívat na něco pěkného, až budu umírat. Theoden pořád bručí: "To je neuvěřitelné!" kvůli elfům. Musím s ním souhlasit, je neuvěřitelné, že Haldirovo obočí neladí s jeho vlasy.
Snažím se vyklouznout zadními dvířky, ale Gimli za mnou všude chodí. S takovou nikdy nebudu král.

Den patnáct: Nečekaně jsme zvítězili, ale oslavy pokazila nechutná pohlednice od Faramira, na které je on na pláži v Osgiliathu s Tím, kdo nese Prstena jeho tlustým společníkem, jsou v barevných šortkách a popíjejí vodku s džusem. Je tam napsáno:
Drahý Aragorne
Díky za Prsten a hobity. Jsou malí, ale šikovní. Něco takového jsem vždycky chtěl. Pořád vzpomínám na naši společnou noc v Minas Tirith.
Zdravím a líbám,
Faramir
Zatracený Faramir. To už jsem mohl nechat Prsten Boromirovi. Aspoň vím, že ho Sam zabije, jestli si něco zkusí.
Pořád ještě nejsem král.

Theodenov denník

9. března 2007 v 8:13 | Arwen06
Prvý deň:
Zúfalo potrebujem nového osobného asistenta. Kontaktoval som agentúru zo Železného pásu Pätolízač do 90 minút. Zdá sa, že majú najvýhodnejšie ceny, lebo ak vám nedodajú pätolízača do deväťdesiatich minút, dostanete škrata zadarmo. V skutočnosti neviem, čo by som robil so škratom, takže dúfam, že pätolízač dorazí načas.

Druhý deň:
Nový pätolízač dorazil. Nie je to najkrajší chlap, akého som kedy videl, ale každý nemôže byť taký pribrzdený fešáčik s copíkom ako Eomér. A to Eomér ani nevie, že Červivec mi sľúbil nadobudnúť nový imidž za pomoci novej série Sarumanových kozmetických výrobkov. Sľúbil mi, že budem vyzerať sviežo a mladistvo.

Tretí deň:
Nie je toto šedivý vlas?

Štvrtý deň:
Nový imidž je dopadol otrasne. Nevyzerám ani sviežo ani mladistvo. Namiesto toho pripomínam trpaslíčieho albína, ktorý bol dva roky naložený v Mŕtvych močiaroch.

Mám podozrenie, že Červivec tlačí na Eowyn. Nie je to jeho vina, lebo Eowyn je fakt črevo. Neviem, ako sa z toho dostane, keď je taká povýšená a silná. Povedal som jej, že keď zo seba robí Zdivenú Štítonosku, tak musí počítať s tým, že vzbudí mužskú pozornosť.

Šiesty deň:
Prečo si nikto nevšimol, že teraz vyzerám ako chrobák nosánik? Dokonca ani Eomér neokomentoval moju novú riasenku. Eomér je taký rozmaznaný. "Chcem večierok. Chcem poníka." Za to ustavičné fňukanie som ho dal vyhodiť z Rohanu.

Siedmy deň:
Zmenil som názor na môj nový imidž. Tento výzor sa mi začína pozdávať, lebo každého odstraší a nik ma neotravuje. Celý deň môžem vysedávať na tróne a mám pokoj. Už som tú dovolenku potreboval. Obyvatelia Edorasu sú takí únavní a nehygienickí.

Deviaty deň:
Dovolenka skončila. Dorazil Gandalf s novým, znepokojujúco športovým imidžom. S Gandalfom nie je sranda. Neznášam, keď má nový a odvážny vzhľad aj niekto iný!
Primadona!

Priviedol so sebou troch chalanov rôznych veľkostí. Eskadru mojich starostlivých bodyguardov totálne dostal jeden malý chlpatý mlok, pekný elfík a zarastený tulák. Očividne to potrebuje zlepšiť bezpečnostné opatrenia.

Desiaty deň:
Zaútočili na nás škrati. Aragorn "Vrecková Suchota", syn Arathornov, spadol z útesu, a tak sa vyhol svojej účasti v bitke. Toľko, čo sa týka Hrdinského Kráľa Ľudí.

11. deň:
Dorazili sme do Helmovho žľabu. Čas poriadne si pospať.

11. deň, neskôr:
Z driemot ma vyrušil Aragorn, ktorý vôbec nie je mŕtvy. Podľa všetkého sa na nás valí ohromné množstvo škratov. Aragornov zbabelý pokus odkradnúť sa bočnými dvierkami veru morálku našich mužov nepozdvihol. Trikrát som mu zle udal smer do vínnej pivnice. Ak sa odtiaľto nedostanem ja, nedostane sa ani on. Aj tak je to všetko jeho chyba.
Neviem síce ako, ale je.

13. deň:
Kde je kôň a jeho jazdec? Nie, vážne, kde sú? Bol to môj obľúbený kôň.

13. deň, neskôr:
Veľkolepo prehrávame. Koho to prekvapuje? Mňa nie.

16. deň:
Hrdinskú scénu samoobetovania zničil príchod Gandalfa a toho stále neznesiteľného Eoméra. Prečo Gandalf otáľal s príchodom až do svitania? Mám podozrenie, že preto, lebo keď cválal dolu vŕškom so svetlom v pozadí, bolo to veľmi pôsobivé. Filmuje. Pomstil som sa mu. Povedal som všetkým svojim mužom, že pod bielou róbou nosí sieťované pančuchy. Prvý, ktorý zbadá jeho podväzok, sa môže pomaznať s Legolasom.
Tak, kto teraz vládne Plameňom Anoru, ty afektovaný hňup?

Chichov denník

9. března 2007 v 8:12 | Arwen06
Den první: Dostal jsem se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle na narozeninovém dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak otrávený a že to použil jen jako omluvu, abychom se my malí hobiti celí zmáčeli a udřeli k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání nádobí proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a na skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout, zvlášť s tím masírováním.
Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev, která měla ten správný tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin šlohnul šest hlávek zelí, dva pytle brambor a tři kukuřičné klasy, ikdyž si myslím, že Pipin je více než optimistický. Myslím, že bychom dvě kukuřice zvládli, ale rozhodně ne před snídaní. Všechno šlo nakonec dolů z kopce, když jsme vrazili v kukuřičném poli do Froda a jeho věrného, byť trošku jednoduššího.....totiž oddaného sluhy Sama. Ten zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že jej v okamžiku překvapení shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem velmi smutný.
Den třetí: Na cestě divočinou s Frodem, Samem a Pipinem. Pronásleduje nás skupina jezdců v předpotopních černých hadrech. Jak řekl Gandalf "Šedý" dříve, černobílý vzhled je tak staromódní. Rád bych věděl, jestli se Frodo vyhýbá ošklivému rozchodu a nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké promiskuitě mezi hobity v hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.
Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se zastavili v Hůrce, přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného člověka, který je očividně perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo poslouchal. Trval na tom, abychom všichni spali v jedné posteli v jeho ložnici, namísto abychom se vrátili do svých perfektních pokojů. Pak se tam celou noc poflakoval. Beztak čekal na nějaký šílený hobití grupáč pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal, akorát jsem musel pořád Pipina přidržovat za pás, aby se nevrhl přez Sama na Froda. Copak chce Pipin za každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné šimrání perverzního hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to: Včera v noci jsi mluvil jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že jsem Pipin. Vysvětlil jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy: "Jednou stejně budu král" se vypařil. Určitě bude. V tom případě jsem já elfí královna z temného hvozdu.
Den sedmý: V Roklince. Šoupli mě do pokoje hned vedle koupelny. Celou noc se ozývá šplouchání. Minulou noc mě vzbudil Elrond, když se snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu pěkně trapně, když zjistil, že hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není Pipin. Rozhodl jsem se, že si koupím jmenovku.
Den desátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím lepidlem. Ať žiju!!
Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na výpravu, ale jen proto, abych dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s Frodem, protože Aragorn po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije, jestli se o něco pokusí. Doufám, že se o něco pokusí.
Den patnáctý: Boromir nás učí šermovat s mečem. Typický člověk. Opravdu neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce, abychom mu ho vytáhli. Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn mu málem ukousnul hlavu. Lidé jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina, jak šmíruje Legolase při jeho ranní rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na baklažán. Nevím, co budu dělat, až nám dojde zelenina.
Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na procházku. Nenechám se nachytat na ten starý trik s Gondorským rohem. A nenechám a nenechám a nenechám. Sakra, aspoň jednou!
Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi říkal Pipine v těch nejméně vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že nejsem Pipin, ale Smíšek a že už po tři týdny udržujeme fungující vztah. Ale on se je zasmál a poplácal mě po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě vlastně od Pipina nemůže rozeznat. Jsem odsouzen k tomu, abych byl navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v záležitostech romantiky. Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě třeba číro.
Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si toho nevšiml, protože v Morii je velká tma. Je docela problematické dohlížet na Pipina. Vytržen ze spánklu, když se Legolas snažil vplížit pod mojí přikrývku. Upozornil jsem ho na to, že nejsem Pipin. Legolas odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V následném souboji mrkev opět zlomena. Dal jsem jí Gandalfovi na opravu a on jen řekl: Ty blázne Bralovská! Mám lepší věci na práci, než spravovat tvojí zeleninu! Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého klobouku.
Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do stínu. Mrkev vzal s sebou. Jsem z toho smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho spíše rozveselilo Legolasovo nudistické zpracování muzikálu Silmarilion. Já jsem se nedíval. Na ¨mě tam bylo příliš mnoho vysokých kopů.
Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě minimálně padesát elfů a jeden lesní svišť. Všichni přesvědčeni o tom, že jsem Pipin. Pipin samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně byl někde s Boromirem. Něco se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý. Asi....Určitě ne.
Den třicátý: Zajali nás skřeti. Vše jde podle plánu. Řekl jsem Pipinovi, že si budeme muset vysouložit cestu ven ze zajetí. Pipin viditelně potěšen. Počkejte až si uvědomí, že bude muset osouložit mě, abychom utekli ze zajetí. Navíc, skřeti mi dali úplně novou mrkev, jako odměnu za to, že jsem na Boromira maloval velké žluté terče když se nedíval. Když se to tak vezme, byl to velmi vydařený den.

Sarumanov denník

9. března 2007 v 8:11 | Arwen
DEN JEDNA: Nudím se. V Železném pasu není kab
elová televize. Není tu co dělat, leda psát urážlivé dopisy Radagastu Hnědému a Manfredu Světle Béžovému. Možná se kouknu na ten palantír.
DEN DVA: Přes palantír jsem se seznámil s moc milým chlápkem. Vypadá, že mě má opravdu rád, a ne proto, že jsem nejmocnější čaroděj ve Středozemi. Rád bych věděl, jak vypadá.
DEN TŘI: Už jsem trochu míň okouzlenej tím chlápkem z palantíru. Odmítá mi poslat fotku, akorát jednu s hodně velkým okem. Říká, že se stydí, ale já si spíš myslím, že je tlustej, nebo třeba chlupatej. O vztazích navázaných přes palantír jsem slyšel moc ošklivé historky. Asi bych to měl chvíli nechat vychladnout.
DEN SEDM: No, co byste řekli, ukázalo se, že ten chlápek z palantíru je Temný pán Mordoru. To je moje typický štěstí. Ale mohlo to být i horší, řekl bych. Sauron není tlustej ani chlupatej, jenom odtělesněná síla zla. Teď musím jít, musím postavit ohromnou armádu démonů, aby zplundrovali zem. A taky jsem objednanej na manikúru. Udržet nehty do špičky není vůbec lehký.
DEN DEVĚT: To je typický. Zrovna si sem jen tak přitančil Gandalf, a to ví, že nesnáším nečekaný návštěvy. Byl by mlel a mlel pořád o tom prstýnku, co dal svýmu novýmu příteli. Starej Gandalf je hrozně pervezní hobitofil. Je hanbou našeho Řádu. Chtěl se jen vytahovat a připomenout mi, že on má hobita a já mám poměr jen s oční bulvou. No, Saruman Bílý takovéhle jednání nespláchne. Předvedl jsem mu moje hmaty z Čarodějnické federace zápasu. Provedl jsem úspěšné sražení. Jsem borec.
DEN TŘINÁCT: Jsem unavenej jak pořád lezu nahoru a dolů osm miliónů schodů jenom kvůli škádlení Gandalfa. Měl jsem ho uvrhnout do kobky se snadným přístupem, tam bych ho mohl zesměšňovat efektivněji a nemusel bych čekat až po snídani.
DEN ČTRNÁCT: No tak, kdo plival žvejkačku dolů na skřety? Upřímně.
DEN PATNÁCT: Zrovna uprostřed opravdu povedenýho kousku mi Gandalf unikl. Ale co. Ušetří mi to každodenní šplhání po schodech.
DEN ŠESTNÁCT: Koukal jsem na palantír. Gandalf odjuchal na delší dovolenou pod stanem se čtyřmi hobity, vel. hezounkým elfem, a dost přitažlivým člověkem - ale sakra, to je Aragorn syn Arathornův. Jednou jsem ho vyhodil z Železného pasu, protože hrozně kvílel, že pořád není král. Pak je tam nějakej pochybně vypadající charakter a něco jako zarostlej mlok. Nebo možná je to trpaslík. To je ale banda.
DEN DVACET: V jeskyních pod Železným pasem jsem zkřížil skřety s venkovními šotouši. Úmorná práce, protože skřeti a šotouši se neradi rozmnožují, ani když je povzbudíte večeří v lepším podniku a květinami. Přiště zkusím něco lehčího, třeba zkřížit skřety s roztleskávačkami ze sportovních turnajů, a vytvořím tak super nadupanou armádu, která bude moct pochodovat za dne a nebude remcat kvůli růžovým uniformám.
DEN DVACET DVA: To jsem nevěděl, když jsem se rozhodl vytvořit armádu démonů pro Saurona, že to bude takovej humus. Proklínám své rozhodnutí být Saruman Bílý. Měl jsem se rozhodnout být Saruman Blátivě Hnědý nebo Saruman Lehce Nazelenalý.
DEN DVACET ČTYŘI: Když vydržím koukat na palantír, možná uvidím, jak Gandalf dělá svůj kousek se špičatým kloboukem?
DEN DVACET PĚT: Gandalf udělal kousek se špičatým kloboukem! Ten, který nese Prsten, byl úplně uchvácenej. Aragorn zjevně svlíká očima Toho, který nese prsten. Jestli si něco zkusí, Sam ho zabije.
DEN DVACET ŠEST: Chlupatej mlok je naprosto určitě trpaslík. Přistihl jsem ho, jak s jedním z těch hobitů hraje "schovej helmu". Vypadá to, že ten další člověk je Boromir z Gondoru. Copak jsem jedinej, kdo už dlouho chce jet do Minas Tirith a říct Služebníku králů, že "Gondor" zní jako "koulov" a že by měli najít míň pitomý jméno? Možná se mi to jen zdá.
DEN DVACET OSM: Skurut-hai jsou skoro připraveni vyrazit. Dnes jsem se chvíli koukal na Společenstvo. Boromir přesvědčil nejmenšího hobita, aby "zadul na roh Gondoru". Tak jsem se nenasmál od té doby, co jsem v Druhém Věku dal dohromady Balroga s Gandalfem a Gandalf zdrhnul z hospody a nechal Balroga zaplatit účet. Palantír je bezva. Lepší než kabelovka.

Samov denník

9. března 2007 v 8:10 | Arwen06
Den první: Frodo zasažen morgulskou čepelí. Ach ne! Pipin na nejvyšší míru rozrušen. Řekl jsem mu, že vše bude v pořádku, protože pan Frodo je příliš horký na to, aby zemřel. Opravdu jsem to řekl nahlas?
Den třetí: Doprovázím pana Froda do Roklinky, kde ho elfové vyléčí. Gandalf mi řekl, ať pomohu nebohému Frodovi, jenž byl v bezvědomí, ze špinavých šatů. Tak jsem ho vysvlékl a dal mu koupel. A další. A pak ještě jednu. Nakonec přišel Gandalf a upozornil mě, že šest koupelí je až dost, Same Křepelko! Ten nafoukanej starej páprda se snad naposledy myl ve Druhém věku...!
Den čtvrtý: Přemýšlím, jestli už náhodou není čas dát panu Frodovi další koupel.
Den pátý: Elfí bublinková koupel je moc pěkná a poučná. S Gandalfem není žádná legrace.
Den šestý: Pan Frodo se probral. Zdá se, že se cítí dobře. Jenom se diví, proč má na prstech varhánky.
Den sedmý: Vplížil jsem se na Elrondvu radu. Frodo se nabídl, že odnese Prsten do Mordoru. On je tak statečný, tak pohledný, tak vysoký a tak úžasný! Dobrá, tak možná není tak vysoký.
Den osmý: Na cestě do Mordoru. Pokud to chcete vědět, ostatní členové Společenstva jsou pěkně prohnaní. Hlavně Boromir. "Učí Smíška a Pipina bojovat s mečem". Ha ha. Beztak je to jen perverzní hobitofil, který se rád válí s malými hošíky v šortkách.
Den devátý: Aragorn je stejně perverzní jako Boromir. Očividně jede po Frodovi. Zabiju ho, jestli se o něco pokusí.
Den desátý: V Morii je velká tma. Pleskal jsem Aragorna na plocho mečem vždycky, když se pokusil sáhnout na Froda. Gandalf spadl do bezedné jámy. Pan Frodo se později zmínil o špičatém čarodějnickém klobouku, ale docela jsem tomu nerozumněl, jelikož jsem mladý nevinný hobit z Kraje, ne zcela zběhlý ve slovních hříčkách.
Pipin tvrdí, že Legolas spí s Gimlim. Fuj.
Den patnáctý: Lothlorien je velmi krásný. Blonďatá elfí paní definitivně jela po Frodovi. Pipin to schvaluje. Řekl jsem mu, že výškový rozdíl je pro vztah nemyslitelnou překážkou. Pipin odvětil, že pan Frodo může stát na chůdách. Nenávidím Pipina.
Den dvacátý druhý: Opouštíme Lothlorien. Nazdárek, majetnická elfí paničko! Nejsem si zcela jistý, kam vlastně jedeme. Ale zřejmě to bude mít něco společného s vodou, jelikož nám dali loďky. V podstatě je mi to jedno, hlavně když budu sedět s panem Frodem.
Den dvacátý třetí: Boromir dal konečně najevo své dlouho ukrývané sexuální touhy k panu Frodovi. Ale dřív, než jej zastřelili (HURÁ!!!), tak se stačil projevit. Prohlašoval, že se snažil ukrást Prsten, aby mohl vládnout světu a porarit Zlo, my však dobře víme, že to bylo je divadýlko, není-liž pravda.
Den dvacátý čtvrtý: Boromir zabit skřety. Věděl jsem, že jsou přece jen k něčemu dobří. Frodo odešel do Mordoru. Vzal mě s sebou. Hurááá! Je však také nevýslovně zarmoucen, neboť se musel rozloučit s Gimlim. Zároveň je v hluboké depresi a prohlašuje, že zemře jako panic v neutěšeném království Temného pána. To se ještě uvidí! :-)

Pipinov denník

9. března 2007 v 8:10 | Arwen
Den první: Když jsem byl venku nakrást si něco zeleniny, vrazil jsem do Froda a Sama. Sotva jsem se s Frodíkem trochu vyválel, už mě Sam násilně odtahoval. Musím dát řeč s Frodem o tom, že nechává sluhy chovat se příliš majetnicky a familiárně. Spadli jsme z kopce dolů. Smíšek byl dost zklamaný, protože si zlomil mrkev. A zrovna tak dobrý tvar.
Den druhý: V roklince je moc hezky. I když už mám plné zuby bydlení se Samem v pokoji. V jednom kuse je promáčený na kůži a páchne po jahodách. Taky už mě unavuje to, že mě elfové považují za neobvykle pohyblivý živý plot.
Den třetí: Z legrace jsem se připojil ke Společenstvu Prstenu. Všichni jsou moc milí, až na Legolase, který je trošku nedůtklivý. Včera mě držel hlavou dolů nad propastí tak dlouho, dokud jsem neřekl, že je nejkrásnější elf ze Společenstva. Vůbec jsem neměl chuť poukázat na to, že je jediný elf ve Společenstvu, jelikož ta propast byla opravdu hluboká.
Den sedmý: Už je to 27 dnů, co jsme potkali Aragorna a ještě si od té doby neumyl vlasy. Už mě to začíná obtěžovat.
Den devátý: Sam se v Boromirovi úplně mýlí. Je to opravdu hodný člověk. Včera v noci mě pozval na procházku a řekl, že mě nechá zafoukat na Gondorský Roh. Už se nemůžu dočkat.
Později: Vždycky jsem si myslel, že foukání na Roh má přivolat armády Západu. Očividně ne. Tak jako tak, bylo to velmi poučné.
Den třináctý: Načapal jsem Legolase, jak voskuje Aragornovi podrážky. Tím se vysvětluje to, proč Aragorn věčně padá Legolasovi do náruče. Vyčůraný elf. Aragorn si pořád ještě neumyl vlasy.
Den čtrnáctý: Gandalf je mrtev. Všichni jsou nevrlí. Legolas se je pokusil rozveselit a tak se vysvlékl do naha a předváděl scény z muzikálu Silmarillion. Všichni jsou stále nevrlí. A tak teď ten tři tisíce let starý elfí princ trucuje jako malé dítě.
Den patnáctý: Lothlorien je moc pěkný. Náhodou jsem narazil na Gimliho, jak se koupe. Teď už chápu, co Gandalf myslel tím, že na světě jsou strašlivější věci než skřeti. Že by to byl Aragorn, kdo se schovával mezi bublinkami? Z toho budu mít noční můry.
Den šestnáctý: Aragorn si konečně umyl vlasy. Hurááá!!! Možná to byl přese jen on pod těmi bublinkami.
Den dvacátý: Boromir mi napsal báseň. Smíšek říká, že ho svádím. Ale Smíšek taky říká, že křičím jako holka. Stává se z něj čím dál větší hajzlík. Báseň není moc dobrá. Nerýmuje se. Cítím se podvedený.
Den třicátý: Řekl jsem Boromirovi, že se ještě nechci vázat, a on šel a nechal se zastřelit skřety. Čestně - lidi jsou někdy přesitlivělí. Zajali nás Skurut - Hai. Nejsou to moc přátelský týpci. Smíšek říká, že si budeme muset vysouložit cestu ven ze zajetí. Mám takový dojem, že se na to docela těší. Bezcenej zmetek! Skřeti hrozně smrdí. Najednou mi chybí Boromir.

Legolasov denník

9. března 2007 v 8:09 | Arwen
Den první: Zúčasnil jsem se Elrondovy rady. Byl jsem tam ze všech nejkrásnější. Souhlasil jsem, že doprovodím nějaký malý lidičky do Mordoru, kde budou házet Prsten do sopky. Velmi důležitý úkol - ten Prsten je nějaká cetka.
Den čtvrtý: Boromir je tak otravný. Proč s sebou musí pořád tahat ten štít, velký jak kolo od vozu? Vylezli jsme na Caradhras, ale ti neschopní lidé, kteří neumějí chodit po sněhu trvali na tom, abychom se vrátili zpátky. Stoprocentně jsem nejkrásnější člen Společenstva. Ať žiju!!
Den šestý: V Morii je taková tma, že si ani nemůžu pořádně rozčesat vlasy. Mám hrozný strach, že se mi zacuchají. Skřeti jsou tak hloupí. Pořád jsem nejkrásnější.
Den desátý: Gandalf spadl do stínu. A mě se dělá na nose beďar. Je to velmi vážná situace, neboť elfí beďary vydrží obvykle 500 a více let. I navzdory tomu jsem pořád nejkrásnější.
Den jedenáctý: V Lothlorienu. Mám podezření, že Galadriel by mohla být hezčí než já. Navíc jsem si naprosto jistý, že kopíruje můj účes. Já už jsem to tak nosil před tisícem let. Hloupá coura. Byla dost naštvaná, když jsem si z její fontány udělal bublinkovou koupel. Rozhodl jsem se ignorovat její řeči, že mé vlasy ucpaly odpad. Ani jediný vlásek mi nevypadl už 800 let, proč by mi měly vlasy začít padat právě těď? Zatím jsem pořád nejkrásnější.
Den třicátý: Všechno tohle pádlování v loďkách je mor na mou pleť. Aragorn začíná pokukovat po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Pořád jsem nejkrásnější.
Den třicátý třetí: Boromir v moci Prstenu. Je to tak únavné. Já rozhodně nemohu podlehnout vůli Prstenu, protože mám všechno co potřebuji. To jest perfektní vlasy a pevný zadeček. Poslední dobou dostávám velmi podivné dopisy od někoho jménem Martina, která chce se mnou provádět obscénní věci. Naštěstí mám super elfí zrak, takže jí uteču, když ji uvidím přicházet.
Den třicátý pátý: Boromir je mrtvý. Smrt byla dost ošklivá, což nebylo nutné. Aragorn jej políbil, když vydechl naposledy. Copak se člověk musí nechat probodat šípy skrz naskrz, aby si ho vůbec někdo všiml? Boromir rozhodně není krásnější než já. Nedokážu to pochopit. Asi budu trucovat. Frodo se Samem na cestě do Mordoru. Malinkatí človíčkové starající se jeden o druhého - vlastně docela roztomilé. Jsem si jistý, že Gimli má o mě zájem. Je to tak nespravedlivé, je mi jen do pasu, což může být výhoda, ale silné copy a velká helma mě spíše odrazují. Myslím, že nás ještě čekají krušné chvíle. Velmi krušné.

Glumov denník

9. března 2007 v 8:08 | Arwen06
Den první: Zašel jsem na setkání Anonymních Perverzních Hobitofilů v Mlžných horách. Ukázalo se, že to na mě Sauron narafičil. Blbý Sauron.

Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě dívat se na ,Delfína
Filipa' pořád dokola, abych jim prozradil, kde je Prsten. Hnusné metody
mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu silný.

Den šestý: Skřeti změnili taktiku - pouštějí mi pořád dokola ,Fakultu'. To
se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je Prsten.

Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do Kraje. Velice zklamaný,
že se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl na můj inzerát v Týdeníku Kraj. "Bezzubé, smrduté stvoření hl. modrookého kudrnatého hobita. Musí mít rád tmu, mazlení se šperky a oslovování sebe sama ve třetí osobě. Nekuřák."

Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho, kdo nese Prsten,
ale nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený ve vaně s takovým udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel třistakrát dívat na ten film o delfínech, se bojím vody. Fuj, jahody. Nesnáším jahody.

Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu zamaskovaný jako živý plot nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do skříně a tam jsem musel trčet kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem vyzkoušel všechny Arweniny šaty. Mumlal přitom něco o tom, že Legolas vůbec není nejhezčí ze všech. Kde jsou ty doby, kdy chlapi byli chlapi, trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili kalhoty. I když Legolasova kombinace vysokých bot a sukně má něco do sebe.

Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za Společenstvem. Poslal
jsem Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde k pleti. Nejspíš uslyším jeho vzteklý řev až k Rohanské bráně.

Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě používají tu starou
hlášku o ,Gondorském rohu'. Pamatuju, jak Správce zrušil původní plán na Gondorský xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak
nezaujalo jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni chtějí nést Froda
nahoru. Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k Legolasovi do batohu, ale nedělalo mi to dobře na žaludek. Je mi zle ze všech těch elfích vodiček na vlasy. Doufám, že si ničeho nevšimne.

Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si pořád stěžuje na svůj
batoh a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť. Gandalf mu dal do vlasů
žvýkačku, když se nedíval. Typický Gandalf. Vždycky má u sebe žvýkačku.

Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho útulném podzemním
mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený. Pořád mu na
Gandalfovi záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to vyříkat, vysvětlit Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají jiné hodnoty a jiný životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený. Balrog řekl, že mu to
zní jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu, ať nechá být Druhý Věk a začne žít teď.

Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a Balrogem nedopadl
dobře, nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám talent na dohazovače. Pozoroval jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout nechce, jenom proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli taky nevypadá nic moc a Boromir ho mačká jak pominutý.

Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty ostatní hobity, co
vypadají jeden jako druhý, odlákat od Toho, kdo nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem mrkve, ale všechno pokazil Legolas. Posbíral je a udělal si z nich pleťovou masku. Aragorn mu řekl, že je mu trapné, když je spolu vidí a Legolas má na obličeji vrstvu strouhané mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne. Aragorn podotkl, že koneckonců ani nestárne.

Den třicátý devátý: Nikdo si mě nevšímá. To nevydržím. Vyrazím za Tím,
kdo nese Prsten do Mordoru. Možná až mu ukousnu prst a seberu Prsten, dá si konečně říct a půjde se mnou na večeři. Musím ale napřed vymyslet, co se Samem.

Gimliho denník

9. března 2007 v 8:08 | Arwen06
Den první: Grrrr!!! Vrrrr!!
Den druhý: Poflakuju se po Roklince s nafoukanýma elfama. Neprospívá to mému trávení. Požádal jsem Elronda, aby mě přestěhoval do druhého patra, jelikož jsem se nemohl dostat do koupelny, aniž bych se musel dívat na koupající se hobity v záři aromatických svíček. Je to absorudní. Včera mě postříkali jahodovou pěnou do koupele. Na druhé straně, můj vous je teď jemný a necuchá se.
Den třetí: Elrond mě odmítl přestěhovat. Dnes ráno jsem opět narazil na hobity. Co asi dělali s tou mrkví?? Hrda blbců od přírody. Žádný div, že si ani nenechají narůst pořádné vousy.
Den sedmý: Mám podezření, že Aragorn, syn Arathornův je perverzní hobitofil. Úplně ignoruje nažhavenou elfí snoubenku a místo toho se tahá s těmi chlupatonohými skřítky v kožených šortkách. Naštěstí já, Gimli, syn Glóinův, jsem tu od toho, abych vyplnil její samotu.
Později: Elfky jsou akorát tak vysoké, aby mi zahřívyly moje uši. Ať žiju!!
Den devátý: Souhlasil jsem, že se zúčasním výpravy. Arwen je pořád víc majetnická. Gimli, syn Glóinův se nenchá nikým ochočit. To raději strávím čas s hobitíma citlivkama, než abych se tu poflakoval po Roklince s elfíma fintilama a mluvil s nima o "našem vztahu".
Den třináctý: Docela kosa na Caradhrasu. Velký boj o to, kdo ponese hobity nahoru. Nezúčastnil jsem se, protože jsem ukazoval Legolasovi, jak si zaplétat vlasy. Boj skončil tak, že se Aragorn nacpal Toho, co nese Prsten, do kalhot. Tak je to správně, Isildurův potomku. Klidně si udus Toho, kdo nese Prsten. Já nevím, ty lidi...
Den čtrnáctý: Doly Morie. Zdá se, že jsem se přepočítal, jelikož bratránek Balin je pod drnem nejméně šedesát let. No, mohlo mě to napadnout, když už mi nějakou dobu nedošla vánoční pohlednice z Morie. Ačkoliv nemůžu myslet na všechno.
Den patnáctý: Gandalf spadl do stínu. Hobiti toho samozřejmě využili jako omluvu pro to, aby se mohli pomazlit na skalách. Utrpěl jsem chlapácké obětí od Boromira. I když mě neustále tlačil svým Gondorským rohem do žeber. Alespoň doufám, že to byl roh. Ani se neodvažuji pomýšlet na to, že ne.
Den šestnáctý: Legolas mi řekl, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Navrhl jsem Legolasovi, že bychom si možná měli zvolit vůdce, který není takové prase. Legolas mě navrhl, jestli se s ním nechci vykoupat. Začínám mít podezření, že všechna ta slavná elfí poezie o přátelských poutech mezi válečníky je jen zástěrkou nelegálních sexuálních hrátek.
Den dvacátý: V Lorienu. Galadriel je docela kočka. zatímco se hobiti někte vojíždí a Boromir honí Aragorna, měl jsem čas jí předvést pár trpasličích triků. Nic velkýho, jenom něco ze "Schovej helmu" a "Vrtej se v dolu". Všeobecná spokojenost, až na Celeborna. Ale když nad tím tak přemýšlím, nebyl to náhodou Celeborn?? U elfů nikdy jeden neví.
Den dvacátý druhý: Opustili jsme Lorien, pádlujeme v loďkách už věčnost. Začínám se cítit velmi osamělý. Ti hobiti nevypadají zas tak špatně. Ve skutečnosti jsou docela roztomilý. I přez ty jejich blbý účesy. Nemůžu se přiblížit k Frodovi, aniž by mě Sam nepokousal. Pipin to táhne s Boromirem, takže snad Smíšek by mohl souhlasit s pěknou procházkou za svitu Luny. Ať žijí přátelská pouta mezi válečníky!!í: Grrrr!!! Vrrrr!!

Gandalfov denník

9. března 2007 v 8:07 | Arwen06
Den první: V Kraji. Ohromující obraz čisté a duchovní krásy. Zdálo se mi to, nebo opravdu Frodo masturboval támhle v polích předtím, než jsem dojel?
Den druhý: S přispěním hobití trávy se Bilbova narozeninová oslava výrazně zlepšila. Šichni jsou táák milí, i Bilbo je milý. Svetlíčka jsou tak krásná. A Frodík taky není špatnej, škyt! Hobiti šou tak roztomilí. Jejda! Přepadl jsem!
Den třetí: Drsná kocovina. Jsem na cestě do Minas Tirith pro nějaký ten aspirin.
Den dvanáctý: Navštívil jsem Sarumana, aby mi poradil, co s Prstenem, ale prpadl Zlu. Nikdo mi nic neřekne! Možná mi přece nechali vzkaz, ale Radegast Hnědý mi zřejmě krade moji přijatou poštu.
Den třináctý: Trčím na vrcholku věže. Úžasný výhled, ale vytrvalý déšť nesvědčí mému špičatému klobouku. Bavím se tím, že plivu dolů na skřety.
Den čtrnáctý: Opět mě navštívil Saruman.
Den šestnáctý: Cítím se osamělý. Saruman není zase tak neatraktivní. Kdyby ale neměl ty jeho obrovské nozdry a zahnuté pařáty... dobrá, dobrá, mohlo mě už dřív napadnout, že je zlý.
Den devatenáctý: Podařilo se mi uniknout. Jsem v Roklince. Sam je trošku neovladatelný, pořád Froda koupe.Elfům došly zásoby mýdla jahodovou vůní a Elrond začíná být podrážděný.
Den dvacátý: Elrond se rozhodl poslat Froda pryč, jelikož už ho přestává bavit neustále obsazená koupelna v prvním patře. Velký poprask kvůli Prstenu. Souhlasil jsem, že půjdu se Společenstvem v případě, že Sam rozhodne dát mi Koupel. Myslím že bych jednu potřeboval.
Den dvacátý první: Je jasné, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Zepatal jsem se Sama, jestli by mi nedal koupel. Řekl jen: Haha pane Gandalfe, to nemyslíte vážně?!! Neužitečný hňup!
Den dvacátý třetí: Na Caradhrasu je veliká zima. Aragorn vyhrál právo nést Froda nahoru. Boromir trucuje. Jestli Legolas nepřestane poskakovat po sněhu, praštím ho holí.
Den dvacátý pátý: Nechce se mi jít skrze doly Morie. Mám dojem, že se Balrog pořád zlobí kvůli nevydaředné zchůzce ve Druhém věku.
Den dvacátý šestý: Tak jo. Balrog se pořád zlobí.
Den dvacátý sedmý: Spadl jsem do stínu. Balrog je pěknej hajzlík. Musel jsem provádět věci, které bych tu raději neopakoval, než mě nechal jít. Rozhodl jsem se, že to raději neřeknu zbytku Společenstva. Vymyslím si něco o velkém boji na život a na smrt. Jsem na cestě za Elrondem, aby mi ošetřil popáleniny třetího stupně a to na velmi choupostivých místech. Doufám, že se mi nebude posmívat. Jestli bude, řeknu všem o jeho nechutném víkendu se Sauronem. Ha!

Frodov denník

9. března 2007 v 8:06 | Arwen06
Den první: Po dlouhém a ozdravném spáku v Elrondově domě se cítím mnohem lépe. Sam mi dal úžasnou bublinkovou koupel a dokonale vydrbal záda. Platonická, bratrská láska je tak nádherná. Nejsem si ale tak docela jistý, proč mi musel cucat prsty u nohou, ale zřejmě to má co dělat s elfím způsobem léčby.
Den třetí: Souhlasil jsem nést Prsten do Mordoru. Když nad tím tak přemýšlím, pravděpodobně to byl špatný tah.
Den čtvrtý: Aragorn s Boromirem se drsně pohádali o to, kdo mě ponese na Caradhras. Aragorn Boromira hodil do sněhové závějě. Boromir na oplátku kousl Aragorna do ucha. Prsten na ně musí působit víc, než jsem myslel.
Den šestý: Když jsem se probudil, Aragorn si hrál s knoflíky od mé košile. Určitě jde po Prstenu. To jeho zatracené vábení.No, když se Aragorn o něco pokusí, Sam ho zabije.
Den desátý: Dneska Legolas hladil vnitřní stranu mého stehna svým lukem. Byl jsem ohromen. Neměl jsem tušení, že také ON chce Prsten. Musí to být předmět obrovské moci...
Den jedenáctý: Gandalf mi předvedl zvláštní kouzlo. Očividně, špičaté čarodějnické klobouky nejsou jen na parádu. Zajímalo by mě, jestli ho Prsten také ovlivňuje. Nebo je možná jen velmi divný.
Den dvacátý čtvrtý: Konečně se po dlouhé době cítím odpočatý. V Morii je naštěstí taková tma, že mě Aragorn nemůže ochmatávat. Gandalf spadl do stínu. Oplakal jsem špičatý klobouk.
Den dvacátý sedmý: Lothlorien je tak krásný. A Galadriel taky. Nabídl jsem jí Prsten, ale ona pořád říkala: "Ne, chtěla bych od tebe něco jiného, Frodo Pytlíku..." A přitom se mi snažila zajíždět rukou do šortek. Tak jsem jí jedny šortky daroval, jelikož se zdálo, že je by vážně chtěla. Asi mají v Lothlorienu nedostatek šortek.
Den třicátý: Celý den jsme pádlovali. Jsem velmi unaven. Smíšek a Pipin navrhli skupinovou masáž. Je opravdu milé mít tak starostlivé přátele. Jsem rád, že nejsou v moci Prstenu. Ačkoli tak důkladnou masáž zad ani jiných částí těla jsem zase nepotřeboval. Pipin si doufám uvědomuje, že jsme bratranci. Ne?
Ne?
Den třicátý třetí: Boromir se mi pokusil vzít Prsten. Nejsem si zcela jistý, ale mám pocit, že si se mnou chtěl také zašpásovat. Značně vysilující, jelikož je dosti mohutný.
Den třicátý šestý: Každý se o něco pokouší. Nezvládám se s tím vyrovnávat. Odcházím do Mordoru. Sam jde se mnou. Vyhovuje mi to, neboť budeme mít více času na čistě platonicko-bratrské masáže nohou, které Sam tak ovládá. Na druhé straně mě mrzí, že opouštím Společenstvo, jelikož jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si mohl užít s Gimlim. Silné copy a jeho obrovská helma mě docela rozpalovaly. Ále, vždyť je to jedno. Stejně bych se mu nelíbil.

Elrondov denník

9. března 2007 v 8:05 | Arwen
Den 1: Nepříjemná roztržka s Isildurem. Jako by nestačila ta jeho perverzní hobitofilie, ještě si nedá říct a nosí ty křiklavé zlaté šperky. Potvrzuje moje podezření, že lidé jsou nejenom nejslabší rasa Středozemě, ale taky nemají vůbec cit pro doplňky. Mimochodem: velká bitva, vyhráli jsme. Sauron poražen. Rabovali jsme v Barad-dur, ale nebylo tam nic pěkného, co by stálo za to vzít si domů. Sauron rozhodně ujíždí na černém a oškubaném vzhledu. To nemusím.
Den 3: Isildura přepadli skřeti. Říkal jsem mu, že jeho špatný vkus přitáhne jen samé mizery.
Den 200045: V Roklince je taková nuda. Rozhodl jsem se, že uspořádám Radu a pojmenuju ji po sobě. Pozvu všechny vhodné muže ve Středozemi, co nemají na víkend lepší program. Jsem dobrý! Doufám, že nepřijde Legolas. Ještě jsem nezapomněl na ten večírek ve Druhém věku, kdy se takm záhadně ztratil s pěti litry mé oblíbené pěny do koupele, lahví olivového oleje a třemi z těch drobných hobitů, pro kterou měl takovou zvláštní slabost Isildur.
Den 200048: Do háje! Legolas první potvrdil, že přijede. Kdyby aspoň nepsal na tom navoněném růžovém papíru, ze kterého dostávám rýmu. Nicméně se nabídl, že přiveze Dostihy a sázky. Když vezmu ještě tu diskotékovou kouli, co jsem si půjčil od Saurona tehdy v Prvním věku, mohl by to být docela dobrý mejdan.
Den 200050: Nemilé překvapení. Gandalf se zastavil, evidentně aby si postěžoval na rvačku, co měl se Sarumanem. Neposlouchal jsem ho - copak jsem nějaká linka důvěry? Proč se svými problémy všichni chodí zrovna za mnou?
Den 200051: Gandalf nechce hrát Dostihy a sázky anechce ani, aby se během Rady hrála Polka. Trvá na tom, abychom jenom seděli a mluvili o osudu Středozemě, porážce zla, bla bla bla. Nechápu, proč to máme všichni odnášet za Isildurovu posedlost šperky.
Den 200059: Gandalf mě donutil vrátit Sauronovi tu diskokouli. Řekl mi, že si mám ujasnit priority. On má co mluvit - on přece oblboval všechny tím svým oblíbeným trikem s kloboukem. Glorfindela to hrozně vyděsilo, pořád vzlykal a nebylo možné ho utišit, až pak pořádnou dávkou hobitího koření. Ti mladí elfovéí houby vydrží.
Den 200061: Konečně se sjeli všichni na můj večírek - no dobře, myslím na Tajnou Radu. Poflakoval jsem se kolem, abych se nějak zabavil a narazil jsem na toho nejmenšího hobita. Napřed jsem si myslel, že je to nějaká dekorace do trávmíku, ale brzo se ukázalo, že na to je moc živý. Říká, že se jmenuje Pipin. Možná Isildur nebyl tak docela vedle s těmi hobity.
Den 200068: Tak a kdo vypotřeboval všechnu moji jahodovou pěnu do koupele? Určitě to nebyl Aragorn, když se podívám, v jakém stavu má vlasy.
Den 200071: Hlasité hihňání a cákání z koupelny v prvním patře. Nikdo se tam nemůže dostat. Legolas v hale nacvičuje ty svoje teploušské triky, Boromir se fláká kolem zlomeného Narsilu a doufá, že se objeví Aragorn, a Gandalf ještě pořád brejkuje v novém špičatém klobouku. Zkusil jsem se zašít do zahlrady, ale někdo vyril všechnu mrkev. Copak tu nebude nikdy klid?
Den 200072: Nedovolil jsem Arwen přijít na Radu, protože by si určitě všimla, že jsem si půjčil její čelenku. Stejně mi sluší víc.
Den 200075: Rada velice nudná. Musel jsem několikrát velice dramaticky říct "OSUD", ale obávám se, že na toho, kdo nese Prsten, to moc velký dojem neudělalo. Měl plno práce, aby se vyvlíkl z Aragornových narážek. A pořád předhazoval ten svůj meč. Měl by si dát bacha. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí. Chtěl jsem si udělat radost a vyzkoušet si ty krásné fialové Arweniny šaty, ale asi mě někdo špehoval, protože jsem zaslechl nějaké hihňání ze skříně na smetáky. Nevím, co je tu tak směšného - v těch fialových šatech vypadám skvěle.
Den 200076: Společenstvo zítra odchází. Rozhodl jsem se, že se narozloučenou trochu projdu s Pipinem po Roklince. Mezitím se ty fialové šaty úplně vytahaly. Doufám, že se toho Arwen nevšimne - je na svoje věci hrozně háklivá a od té doby, co zavřeli Rohanskou bránu se takové šaty ani nedají sehnat. Pipin mi řekl, že mi fialová sluší. Jsem dobrý!!

Haldirov denník

9. března 2007 v 8:04 | Arwen
Prvý deň:
V Lothloriene je strašná nuda. Galadriel skoro vystrelo, keď som namieril na jej bobra, a zakázala mi strieľať na pohyblivý terč. Ale kde mám nájsť nepohyblivý, keď vás tu aj stromy obchytkávajú?
Krátim si čas tým, že potajomky dupem po podhubí všetkých tých hnusných, smradľavých, slizkých hríbov, ktoré pani Galadriel považuje za také dekoratívne.

Neskôr:
Jejda, objavil som zaujímavú hubu s vynikajúcimi chuťovými, vôňovými a inými vlastnosťami. Všetci sú zrazu perfektní, dokonca mi nevadia ani Glorfindelove spotené dlane.
Tamto to, čo letelo nad obrím papradím bol naozaj olifant, alebo sa mi to iba zdalo?

Druhý deň:
Prebudil som sa na opadanom lístí uprostred ďalších šiestich elfov. Všetci majú na tvári šťastný úsmev. Iba mne sa strašne točí hlava, mám sucho v ústach a svalovku na miestach, o ktorých som dosiaľ vôbec nevedel.
Večer sa odkradnem podupať aj tie zvyšné huby.

102. deň:
Nuda, nuda, nuda. Prečo som len zničil VŠETKY huby?

1 561. deň:
Z dlhej chvíle som vyliezol na strom a namontoval tam satelitnú anténu. Teraz každú sobotu pozerám Xenu. Najviac sa mi páčia tie diely, kde vystupuje Bellerophon, kráľ Cleades a princ Sarpordon.

12 893. deň:
Seriál skončil, zasa sa zožieram nudou. Stretol som Celeborna. Opýtal sa ma, či mi tento náš uniformný elfský vzhľad nevadí. Povedal som mu, že nie.
Zajtra sa musím pozrieť do slovníka, čo znamená "uniformný."

12 894. deň:
Zistil som, čo znamená "uniformný". Ku krajčírovi som objednaný koncom týždňa.

12 915. deň:
Nový oblek sa nevydaril - asi preto, že majster krajčír už 9 000 rokov nešije nič iné, než splývavé tógy v svetlých pastelových farbách.
Asi si nafarbím obočie.

12 999. deň:
Nuda. Pre zlepšenie svojho vzhľadu som si dal vyplniť pery kolagénom. Pozorujem tu istý pokrok, pretože pani Galadriel ma už 18-krát pozvala, či by som sa nechcel vykúpať v jej fontánke.
Fuj.

O niečo neskôr:
Žeby som predsa len prijal jej pozvanie?
Len tak, z dlhej chvíle, samozrejme.

13 495. deň:
Strašná nuda, tak som sa s chlapcami vybral na prechádzku po lese. Pribalili sme si aj šípy, keby sme náhodou stretli nejakého kanca.
Kanca sme nestretli, iba bratranca Ita s veľkou helmou. Siaha mi akurát po pás, hm. Spolu s ním došlo aj to tintítko Legolas Zelený lístoček. Ten mi tu chýbal, na jeho ksicht som od toho večierku s hubami alergický. Sprevádzal ho však jeden vysoký týpek, pozoruhodný svojím ošklbaným, zarasteným a umasteným zjavom, aký v Loriene často nevídať.
Ostatní sú zanedbateľní.

13 496. deň:
Sranda, keď sa ten dlháň okúpal a oholil, ukázalo sa, že je to Aragorn, Isildurov dedič. Ach, prebudil vo mne spomienky na krásne časy, keď sme bok po boku s ľuďmi bojovali v Poslednej aliancii proti Sauronovi. Škoda, že Isildur zomrel taký mladý, ale požiadať Saurona o ruku sa nevypláca.

13 497. deň:
Aragorn je skvelý chlap. S tým svojím dlhým mečom dokáže zázračné veci. Normálne mám chuť obnoviť bratské puto medzi elfmi a ľuďmi. Práve som mu vysvetľoval koeficient napätia tetivy, keď sa priplichtil Legolas a spýtal sa ma, či smie preleštiť môj luk. Vyzeral sklamaný, keď som mu povedal, že svoj luk do cudzích rúk nezverujem.

13 498. deň:
Strávili sme s Aragornom noc pod hviezdami a spomínali na vojnu proti Sauronovi. Potešilo ma, že genetická pamäť u ľudí je predsa len niečo viac než sací reflex. Nadránom sa k nám privznášal Legolas s úsmevom od ucha k uchu a smrdel dymom. Opýtal sa, či nebude nejaký hubový večierok. Vysvetlil som mu, že nie. Chcel mi nanútiť akúsi horľavú tyčinku, o ktorej tvrdil, že je naplnená voňavými lístočkami. Odmietol som, lebo mám podozrenie, že ide o slávne Zelené lístočky, ktoré má jeho rodina v logu už pár tisícročí.
Aragorn, Aragorn, Aragorn.

Neskôr:
Nachytal som Galadriel s bratrancom Itom. Nechutné. Nuda dokáže robiť s elfmi strašné veci. Mal by som odtiaľto čím skôr vypadnúť.

13 500. deň:
Aragorn so svojou spoločnosťou odchádza. Som skormútený, bez neho tu skapem. Legolas bol tiež skľúčený, tak som mu na rozlúčku daroval svoj luk. Bol po ňom, chudák, celý zabažaný, a ja si v Loriene predsa len ľahšie zoženiem nový.
Mám dojem, že Legolas je tak trochu fetišista.

13 510. deň:
Strašne sa nudím a je mi smutno za Aragornom.

13 520. deň:
Huraáááááá! Dostal som od Aragorna pozvánku na super párty do Helmovho žľabu. Hneď na úsvite vyrazím.

13 521. deň:
So mnou vyrazila eskorta elitných elfských snajperov, ktorí sa o tej párty tiež dopočuli. Dnes sa nedá nikomu veriť, tajná služba vám bez ostychu číta všetku súkromnú poštu.
Tak nič, aspoň sa cestou nebudem nudiť. Čo na tom, že sú si navzájom takí podobní, že ich ani o 2000 rokov nebudem vedieť rozoznať po mene?

13 530. deň:
Srdečné zvítanie s Aragornom, i keď som bol trocha zmätený, že mi prejavuje svoju náklonnosť takto, pred všetkými. Všimol som si, že si stihol nadviazať novú známosť. Ešte dobre, že je to len ľudská princezná, teda nepôjde o nič dlhodobé.
Aragorn povedal, že párty sa rozbehne večer, keď dorazí 10 000 škratov. Strašne sa teším, po tej nude v Lothloriene bude konečne do čoho pichnúť.

Neskôr:
Už to začalo. Super! Takto som si to prestavoval - Aragorn nás postavil do radu a velí nám! Šípy hviždia, skaly lietajú, krv strieka, jednoducho rozkoš.
Moji chlapci sa na hradbách nádherne vynímajú. Sú takí dekoratívni - prinajmenšom v porovnaní so škratmi. Niekedy som Sarumanovi za jeho škratov vďačný, lebo lepšie vidno ten kontrast.
Aj Legolasovi 3000 rokov lekcií lukostreľby veľmi prospelo. Len jedno ma mýli: prečo Lego tak vášnivo objíma môj luk a hľadí mi pri tom do očí? Podnikavý chlapec, asi mi zasa chce predať z tých dymiacich zelených lístočkov.

Ešte neskôr:
Snažím sa nevidieť, ako Legolas obchádza hradby a každému núka fajku. Našťastie moju pozornosť priťahuje Aragorn - v boji je úžasný. Keď sme sa prebili dolu, Aragorn čosi zakričal a naznačil mi, že mám dobrý bočný švih. Prikývol som, že rozumiem, a ukázal som mu aj horný. Tuším som sa prepočul. To, prečo všetci odchádzajú, som pochopil, až keď ma náhodný šíp vyviedol z rovnováhy.
Au. Umieram. Po tých tisíckach rokov života konečne niečo prekvapujúce. A pozitívne - som v Aragornovom priateľskom, mužnom náručí.
V mysli mi odoznieva báseň na Aragornovu počesť. Možno sa - niekedy, niekde - znova uvidíme, len dúfam, že krv Númenoru dovtedy nevymrie.

Eowynin denník

9. března 2007 v 8:04 | Arwen
1. deň:
Na oslave mojich narodenín som Théodreda náhodou štuchla násadou kopije do rozkroku. Rozplakal sa a tvrdil, že takú bolesť nikdy nemôžem pochopiť. Nerozumiem, o čom hovorí. Asi mi závidí, že dokážem strieľať z luku rýchlejšie ako on.
Kôň, ktorého som dostala k narodeninám, je super.

O niečo neskôr:
Prečo princezné nesmú jazdiť obkročmo?

Ešte neskôr:
Keď budem veľká, budem mužom.

390. deň:
Mečom som Éomerovi oholila tie dva chlpy, ktoré hrdo vyhlasuje za bradu. Strýko ma vyhrešil a prinútil ma ušiť Rohanskú zástavu. A meč vraj mám odkladať aspoň pri jedle.
Zástavu zobral vietor, len čo ju vyvesili. Asi by som to mala nabudúce skúsiť radšej s ihlou, ako so šípmi, ktoré som vytiahla z chrbta tým zbabelým Vrchovcom.
Chcem byť mužom.

1001. deň:
Strašne, strašne sa nudím. Všetkých tu poznám, samý kôň a samý chlap. Z Edorasu je síce dobrý výhľad, ale víchor nám stále strháva satelitnú anténu.
Dostala som nový štít. Ružový. Čiernou fixkou som naň namaľovala neslušné piktogramy, ale strýko hovorí, že sa to na princeznú nepatrí.
A Éomer môže?

1002. deň:
Muži to majú o toľko ľahšie. Je im dovolené nahlas grgať, púšťať vetry, môžu nosiť na sebe neobmedzené množstvo doplnkov z drahého kovu a tvrdiť, že je to brnenie.
Strýko povedal, že potrebuje nového pätolízača, ehm, radcu. Už si dal inzerát do Rohanského večerníka. Povedala som mu: "Strýko, som múdra, šikovná a vzdelaná. Načo ti je iný radca?" Odpovedal mi: "Slovo ´radca´ je mužského rodu, drahá Éowyn."
Skúšala som si natlačiť do nohavíc ponožku, ale vypadla mi, kým som Éomerovi a Théodredovi dávala lekciu šermu.

1005. deň:
Dostavil sa jediný uchádzač. Éomerovi sa nepáči, lebo je to dosť slizký tvor, ale aspoň sa to tu začína hýbať. Nový radca hneď v prvý deň presvedčil strýka, že dnes sa už imidž energického zdravého muža v zrelom veku nenosí.
Neustále mi prízvukuje, že som žena, ale z jeho úst to znie akosi inak.
Asi o tom budem uvažovať.

1206. deň:
Rohanská pokladnica sa rýchlo vyprázdňuje. Našťastie strýko si ešte privyrobí - chodí zaskakovať do filmu za akéhosi Matuzalemixa. Nechápem, za čo mu platia, mne tá pleseň na jeho nose vôbec nepripadá fotogenická. A aj tak mi za tie peniaze nikdy nekúpia nový meč, vždy sa to minie na voňavčičky a zlaté nite.
Zúfalo potrebujem byť nezávislá.
Asi navštívim čarodejnicu, aby zo mňa spravila muža.

1207. deň:
Čarodejnicu som nestihla, Théodreda zabili v boji. Tak mu treba, lebo zobral Éomera, a mňa nechal doma. Bola som to povedať strýkovi, ale ten bol príliš zaujatý kochaním vo svojom Alzheimerovi.
Tuším som teraz priamou dedičkou Rohanského trónu. Ale až po Éomerovi, samozrejme, hoci ho vyhodili z domu pre používanie neslušných slov voči nášmu pätolízačovi.
Prečo nie som muž?

1210. deň:
Éomer mi chýba, nemám koho naháňať s mečom po hradbách. Dnes prišli štyria cudzinci: jeden starec o palici, jeden elf, ktorého podozrievam, že je ženskejší ako ja, taký malý chlpatý bobor s helmou a jeden MUŽ. Volá sa Aragorn a tuším jeho príchod znamená v mojom živote všeobecný zlom.
Aragorn je taký ošklbaný, smradľavý a zarastený - skrátka mužný. Oveľa mužnejší, ako chlapi, ktorých som doteraz poznala, ak nerátam chudáka Théodreda. V jeho blízkosti mi už nepripadá také hlúpe byť ženou. Aby som mu dala najavo svoju náklonnosť, bezbolestne som mu vyrazila meč z ruky.
Ozaj, pätolízača vyhodili z domu a ten bielovlasý starec vyliečil strýka z Alzheimera.

1211. deň:
Strýko rozhodol, že všetci pôjdeme do Helmovho žľabu. Končene sa niečo deje. Strašne sa teším, lebo s nami ide aj Aragorn.
Aragorn mi niečo nadškrtol o prsteni. Ide na to trocha zhurta, ale dnes sú iné časy. Srdce sa mi rozbúchalo, lebo prsteň od Aragorna by znamenal, že môj nudný život v Rohane sa skončí. Požiadala som Aragorna, nech sa vysloví, kedy sa vezmeme. Trochu ho to zarazilo. Možno je to tým, že ma vychovali rozprávať k veci ako muž.
Mala by som sa začať učiť rozvíjať svoje ženstvo.

1212. deň:
Aragorn sa ešte stále nevyjadril, hoci si cvičím hádzanie dlhých pohľadov a zvodné úsmevy. Cesta je nudná, až na príjemné intermezzo - prepadli nás veľpsy hyenovité a kopa škratov, ktorých čierna krv sa veľmi efektne vyníma na čepeli meča. Pohádala som sa so strýkom. Tuším sa s ním hádalo lepšie, keď mal Alzheimera, lebo nakoniec ma donútil, aby som išla so ženami a deťmi (!!!) do pevnosti, kým oni budú bojovať.
Keby nebolo Aragorna, chcela by som byť muž.

1215. deň:
Sme v Helmovom žľabe. Strašne komplikovaná budova. Človek potrebuje kompas a slepeckého psa, aby sa tu vyznal.
Ten bobor v helme mi priniesol smutnú správu - Aragorn spadol z útesu. Som otrasená. Tuším to spravil naschvál, lebo sa chcel vyhnúť odpovedi.
Kašlem na svoje ženstvo a idem si vyskúšať brnenie.

1216. deň:
Aragorn je späť, ešte mužnejší než predtým. Zdá sa, že ide po tom peknom elfovi, a to len preto, že je ženskejší ako ja. Musím s tým niečo urobiť.
Aragorn povedal, že sa na nás valí Sarumanova desaťtisícová armáda. Chcela som sa s Aragornom romanticky zvítať, no donieslo sa mi, že sa veľmi intímne správa ku svojmu koňovi.
Asi si dám vyplniť pery kolagénom a zväčšiť nozdry.

Večer toho istého dňa:
Strýko začína byť nejaký pesimistický, asi sa obáva, že toľkých nepriateľov nebudeme mať kde pochovať. Všetko, čo má dlhé vlasy, fasuje meč a helmu, iba mne zasa nedali, hoci som sa prezliekla za Hámovho syna.
Ako na to prišli, že som žena?
Keď bola nálada najhoršia, domašírovala armáda elitných elfských snajperov. Radosť na nich pozrieť. Všetci ako jeden muž, dokonalé pohyby, dokonalá technika streľby. Bodaj by nie, keď denne trénujú už tritisíc rokov.
Škoda, že sa ten hlavný dal hneď zabiť, mohla som sa od neho kadečo naučiť. Najmä ako si upravovať účes a pôvabne klipkať očami.

1218 deň:
Bojujeme. Armáda škratov a Skurut-haiov je oveľa väčšia, než som si myslela. Nikdy som nevidela toľko samcov pokope. A tie ich kopije...
Juch!

1219. deň:
Ten zženštilý elf mi predviedol, ako sa surfuje na štíte dole schodmi. Že mi to nenapadlo skôr! Do večera som sa spustila nespočetnekrát, až sa ružový lak celkom ošúchal. Vymyslela som super kreácie, zamerané na umelecký dojem zo zabíjania škratov. Škoda, že všetci boli zaujatí tým, čo sa deje na hradbách, a nikto sa na mňa nepozeral. Išla som za Aragornom, že mu chcem niečo ukázať, ale on zahol za roh a utiekol bočnými dvierkami.

1220. deň:
Ubránili sme sa. Dalo sa to čakať, pretože som tu ja a Aragorn tiež nebojuje zle. Využila som, že Aragorn bol v dobrej nálade z víťazstva a skusmo som sa mu hodila do náručia. Zabralo to!
Ozaj, vrátil sa Éomer so svojimi kamošmi, konečne budem mať koho poštuchovať mečom. Aj keď... teraz by som sa mala správať trochu ženskejšie.
No dobre, budem ho pichať ihlicou.
Strýko, Éomer a Aragorn čosi šijú, vraj vytiahnu do posledného veľkého boja. Mám podozrenie, že ma chcú z toho zasa vysánkovať. Ha, ha. Už som si dala potajomky ušiť mužské šaty a vykovať brnenie na mieru.
Tuším ma čakajú veľmi vzrušujúce časy.

Boromirov denník

9. března 2007 v 8:02 | Arwen06
Prvý deň:
Šiel som na Elrondovu radu. Aragorn sa naparoval ako obyčajne. Myslí si, že je frajer, lebo opaľuje hentú elfskú knedľu. Myslím si, že keď má niekto široký hrudník, vypracované svaly, ošľahanú tvár a mužné strnisko, tak to hneď neznamená, že... čo? Trochu ma to rozptyľuje.
Tuším som súhlasil, že pôjdem na nejakú misiu, kým ma rozptyľovala Aragornova ohromná... hrubosť.
Do kelu.

Druhý deň:
Blbý Prsteň, blbá Výprava, blbé Spoločenstvo.

Tretí deň:
Dnes Frodovi spadol Prsteň. Zodvihol som ho, ale Aragorn ma prinútil, aby som mu ho vrátil. Arogantný panghart. Som zvedavý, ako by sa mu páčilo, keby som mu strčil Gondorský roh do...
Blbý Prsteň.

Štvrtý deň:
Je zrejmé, že Frodo Aragorna zvláštne priťahuje.
Ha Ha! Ha!
Sam Aragorna zabije, ak sa o niečo pokúsi.

Šiesty deň:
Aragorn je stále buchnutý do Froda. "Boromir, vráť Frodííííkovi ten Prsteň!" "Boromir, JA odnesiem Froda na Caradhras." "Boromir, prestaň s tými pokusmi odťať Frodovi hlavu, kým spí, aby si sa dostal k Prsteňu!"
Do neba volajúca protekcia, šľak ma trafí.

Desiaty deň:
Prečo nie je Aragorn buchnutý do MŇA?

Jedenásty deň:
Vyniesol som Froda z Morie.
Tuším sa mi to páčilo, človeče.
Dúfam, že sa nemením na perverzného hobitofila ako strýko Windermir. Nie potom, čo sa stalo JEMU. Merry a Pipin sú ale tiež zajačikovia...
Okrem iného, Gandalf zomrel.

30. deň:
V Lothloriene. Galadriel je poriadna kosť. Som si istý, že ju priťahuje moja drsná a neumytá mužnosť.
Legolas sa vykúpal v jej fontánke. Dostal sa do problémov. Ha. Ha. Veľký elfský pako. Som si istý, že si farbí vlasy. A ozaj, na nose má uhra.
Aragorn mi navrhol, aby sme sa tiež vykúpali. Iba po chvíli som pochopil, že tým nemyslel spolu.
Somár Aragorn.

33. deň:
Frodo sa už fakticky správa čudne kvôli tomu Prsteňu. Nedovolí mi ani pozrieť sa naň. Musím priznať, že som sa s ním pobil, keď som sa mu pokúsil naň kuknúť. Trochu sme sa po sebe váľali, až zrazu zmizol. Odolal som nutkaniu trošku sa s ním pomaznať (uľahčil mi to, keď mi jednu vrazil do tváre)
Aragorn by žiarlil. Ha!

35. deň:
Zabili ma škrati.

Blbí škrati.

Aragornov denník

9. března 2007 v 8:01 | Arwen06
Prvý deň:
Ubehli sme cez Rohan 40 míľ. Nie sú tu žiadne veveričky, čo by sa dali zjesť. Gimli vyzerá, že je dosť veľký na pečenie.Ktosi mi povedal, že trpaslíci chutia ako kurence.
Ešte stále nie som kráľ.

Súčasný stav strniska: uspokojivý

Druhý deň:
Narazili sme na Rohirskú armádu. Opýtal som sa Eoméra, či nevie, kde sú hobiti. Dostalo sa mi veľmi zdržanlivej odpovede. Možno Eomér ešte stále zúri kvôli tej poslednej slopanici, keď som mu celého koňa pomaľoval oplzlými nápismi v elfštine. Rozhodol som sa nepripomenúť mu, že svoj účes jednoznačne odkukal od Legolasa. Keby som bol kráľ, tak by si voči mne tento postoj nedovolil.

Tretí deň:
Keď raz vidíš kopu dymiacich mŕtvych škratov, už si ich videl všetkých. Nemám k tomu čo dodať.

Štvrtý deň:
Narazili sme na Gandalfa. Vyšlo najavo, že v skutočnosti nezomrel, ale namiesto toho ho Balrog prinútil zapredať sa firme na pracie prášky, a teraz je Gangalfom Žiarivobielym. Prvé, čo urobí nabudúce, je, že si spoplatní ten trik so špicatým klobúkom.

Šiesty deň:
V Edorase. Kráľ Theodén ma provokuje. Stále samé: "Si tu kráľom? Naposledy, čo som si všimol, som tu bol kráľom ja. Obzerám sa, ale nevidím nikoho iného, kto by mal na hlave korunu. Ha? Ha?"
Prinútil ma priznať si, že v skutočnosti ešte stále nie som kráľom.
Keď sa nepozeral, na oplátku som mu ukradol peňaženku. Využil som to a v Rohanskej bráne som si otvoril bežný účet. Kúpil som Gimlimu a Legolasovi rovnaké čepčeky.

Siedmy deň:
Mám podozrenie, že Éowyn po mne ide. Nemôžem ju z toho viniť, lebo moje strnisko mužnie každým dňom samo od seba.

Deviaty deň:
Spadol som z útesu. Blbí vrci z Isengardu. Myslel som, že ma to zachránila Arwen, ale keď som sa prebral, bozkával ma môj kôň. Niečo nechutné. V rieke sa stratil môj obľúbený trblietavý prívesok. Som veľmi rozladený, pretože tu niet ničoho, čo by sa podobalo na nejaký pokútny šperk. Nuž, možno Prsteň.

Súčasný stav strniska: mokré

12. deň:
Triumfálny návrat do Helmovho žľabu. Objal ma Gimli. Ako keby som potreboval pripomínať, že je vysoký akurát po pracku na mojom opasku. Legolas mi vrátil prívesok! Zamrmlal niečo v elfštine, čo mohlo znamenať "Ideš neskoro", alebo to mohlo byť "Strhni ma na zem a roztrhaj ma na kúsky." Nie som si celkom istý. Musím si oprášiť elfštinu, lebo ináč si len domýšľam.

Stále nie som kráľ, ale som príliš zaneprázdnený udržiavaním morálky týchto mužov, aby ma to trápilo. Nadchádzajúca bitka by mala byť srandička.

14. deň:
Stojím na bojisku Helmovho žľabu. Mieri sem absolútne úžasný počet škratov. Koho sa vlastne snažíme oklamať? Sme úplne v riti. Možno má tento hrad zadné dvierka.

14. deň, neskôr:
Elfi nám vyslali na pomoc armádu najdriečnejších a najpôvabnejších bojovníkov. Samozrejme, v boji sú nepoužiteľní, ale aspoň zomriem s pohľadom na niečo pekné. Ohľadom elfskej armády Theodén stále šomre: "To je neuveriteľné!" Musel som súhlasiť - je neuveriteľné, že Haldirovo obočie neladí s jeho kaderami.
Stále sa pokúšam vytratiť bočným vchodom, ale Gimli ma všade nasleduje. Takto fakt nikdy nebudem kráľom.

15. deň:
Neočakávané víťazstvo v boji o Helmov žľab, ale oslavu zničila neprístojná pohľadnica od Faramira. Na obrázku je on na pláži Osgiliathu s drobným nositeľom Prsteňa a jeho vykŕmeným spoločníkom vo farebných šortkách, a dávajú si piňakoladu. Na pohľadnici je napísané:

Milý Aragorn,

ďakujem ti za Prsteň a za hobitov. Sú malí, ale veľmi ohybní. Presne to, čo som vždy chcel! Stále mám krásne spomienky na tú noc, ktorú sme spolu strávili v Minas Tirith.
Miluje ťa a bozkáva
Faramir.

Čert aby vzal Faramira. To som mohol rovno dovoliť Boromirovi, aby si zobral Prsteň a odpratal toho Stredozemčana. Aspoň že viem, že Sam ho zabije, ak sa o niečo pokúsi.

Stále nie som kráľ.

Arwenin denník

8. března 2007 v 22:25 | Arwen
Den první: Dnes jsem se rozešla s Aragornem. Chtěl mi dát k Valentýnovi hliněnou dýmku a pár šípů. Ikdyž jsem mu jasně řekla, že chci noční košilku. Poslala jsem ho pryč z Roklinky.
Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna posílat pryč. Co na tom, že chtěl, abych si v intimních chvilkách nasadila kudrnatou paruku a chodila po kolenou? Jiní lidé mají určitě taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň zajímali elfové, ale od toho debaklu s Glorfindelem v Druhém věku, kdy mě obvinil, že napodobuji jeho účes, mě přestal bavit.
Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou všechny úplně vytahané. Hlavně ty fialové.
Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nahodila, že si zkoušel moje šaty. Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost. Mužnost? O čem to mluví?
Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že si z něho ostatní elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují. Říká, že ho neberou vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka posledně na Radě řekl, že je ten "nejteplejší teplý elf, co si to kdy hasil kolem". Nebo to nepochopil, jse sice zatraceně hezký, ale chytrý už míň.
Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi vyjedu někam pryč z Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.
Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u Máselníka, jestli viděl Aragorna. Máselník řekl: "Toho perverzního hobitofila?" Řekla jsem mu, že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna Arathornova. On řekl: "Je to ten chlápek `Ještě nejsem král` ne?" Na to jsem neodpověděla. Někteří lidé nestojí za to, abych se s nima bavila.
Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy jsem vlastně neviděla hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou parukou a umělýma nohama začíná dávat smysl. Velice se zlobím.
Den dvacátý: Myje si někdy vlasy, když není se mnou?
Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je perverzní hobitofil. Jede po tom malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal nějaké bylinky. Vysvětlila jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa jenom vidličkou a kusem gumy. Nasměrovala jsem ho k Aragornovi.... a nic. "Ale my ho potřebujeme, aby ochránil Froda, elfí paní." Tupý hobit. Na to nemám nervy.
Den dvacátá šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o Aragorna pstarám sama. Zrovna jsem se mu chystala podříznout ten jeho proradný krk, když mě vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo mě, že Aragorna naštvu, když toho mrňavého hrdinu trochu povozím na koni. Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem! Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: "Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno! Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno!" Zvlášť nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého polomrtvého hobita.
Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové přízraky. Nuda. Vyrazím do Roklinky.
Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo nese Prsten. Sam se pořád motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak slídí v křoví kolem hobitích pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu, který někam založil.
Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni - došla mrkev. Problémy v koupelně - došla jahodová pěna do koupele. Problémy s Legolasem - nenechá mě jít na Radu, protože by tam potom nebyl nejhezčí. Taťka začíná být nějaký přetažený. Včera se mě celý přešlý ptal, jestli mu sluší fialová. Řekla jsem mu, že určitě ne, je přece podzimní typ.
Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po mostě, abych jako náhodou potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že je hobitofil. Řekl mi, že Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom chce svojí kariéru vybudovat podobným způsobem. Řekla jsem mu: "Jsi Isildurův dědic, ne Isildur sám." Na to řekl: "Kdybys jenom byla o trochu menší a měla větší nohy..."
Den čtyřicátý: To byla noc s Gimlim! Ty jeho copy! Ta jeho sekyra! Jsem do něho zblázněná! Už žádní hobiti, těď miluju trpaslíky. No, možná se ještě půjdu naposledy kouknout, jak Sam koupe Froda. Nakonec, ten klíč od koupelny jsem Aragornovi nečejzla z kapsy jen tak pro nic za nic.

Sauronov denník

8. března 2007 v 21:12 | Arwen
Den První: Řekl jsem Elrondovi, že vínová není jeho barva. Tím jsem zkazil náš rozvernej víkend.

Den Pátý: Mašírovali jsme proti poslednímu spojenectví mužů a vlnících se elfů. Je to průhledný, Elrond se pokouší pomstít se mi za tu poznámku o vínový barvě. Neodvolám to. Řekl jsem mu, že ve vínový vypadá jak velký rajče, a taky že jo. Se kvůli tomu nemusí tak čílit.

Den Šestý: Nemám problém unést tu porážku od Poslední Aliance, dokonce ani nemám problém s tím, že jsem proměněnej v oční bulvu, i když teda borovou vodou bych nepohrdnul. Ale čí to byl sakra nápad zrovna tady krájet cibuli?
Později:
Do hajzlu s těma skřetama a jejich zálibou v cibulový omáčce. Sebral jsem jim diskokouli. Ha, být zlo je děsná sranda.

Den Třímilióntý Pátý: Se nudím. Už od Druhýho věku čekám, až sem StředozemCable pošle někoho, aby v Barad-Dúru nainstaloval DSL. Je mi smutno a jsem sám, tak místo osobní seznamky použiju palantír.

Den Třímilióntý Sedmý: Špehuju svým velkým-olbřímím-hnusným-planoucím okem.... něco, co připomíná nejnovější typ ozdoby na přístrojovou desku v autě. Černokněžný král Angmaru povídá, že to je hobit. Hm, povážlivě roztomilé. Spíš teda pomenší, ale zrovna já si teď sotva můžu vyskakovat kvůli vzhledu.
Den Třímilióntý Devátý: GRRRRR! Ten pidimužík má MŮJ PRSTEN!
Později:
Poslal jsem devítku, ať mi prsten vyzvednou. Teda jestli dokážou rozeznat ostrý hochy od přiblblejch prdelek.
Den Třímilióntý Jedenáctý: Přes palantír jsem se seznámil s moc milým chlápkem. Postarší pán, vypadá to, že účes okopčil od Galadriel, ale to je v pohodě. Má mě rád proto, jakej jsem. Konečně někdo vidí víc, než jen oční bulvu. Pošlu mu krabici třpytivejch natáček.
Den Třímilióntý Třináctý: Chtěl jsem pozvat Sarumana na večeři, ale na poslední chvíli mi vytekly nervy a místo toho jsem řek nějakou pitomost, že postavíme armádu. Je celkem zábava na něj koukat, jak hraje na housle skřetům a šotoušům do ouška, aby mezi nimi zažehl romantické city, tak ten přehmat zatím nebudu napravovat.
Den Třímilióntý Šestnáctý: Není ten Saruman nějakej nahluchlej? Řekl jsem mu, že bych chtěl vytýčit prostor v našem vztahu, a on místo toho vymýtil porost v Železném pasu.
Den Třímilióntý Dvacátý: Moji akci narušuje nějakej fousatej vopruz ve špičatým klobouku. Hmmmm. Že by expřítel? Myslím, že ho Saruman asi ubytoval v ložnici pro hosty. Budu ho muset požádat, ať mi to vysvětlí.
Den Třímilióntý Dvacátý První: Elrond už zas pořádá jeden z těch svejch katastrofickejch mejdanů. Proč mě nepozvali? Nemají co ohrnovat nade mnou nos jen kvůli tomu, že nemám tělo a nemůžu s Legolasem tančit obkročák.
Den Třímilióntý Dvacátý Druhý: Pozoroval jsem Společenstvo přes palantír. Ten, který nese prsten, je opravdu velmi pěknej, to musím přiznat, má velký oduševnělý oči a malý chlupatý nožičky. Co bych teď dal za tělo a za koupací čepici. I když ten hobití společník, co je tak posedlej po koupelích, ten by mě asi zabil, kdybych si něco zkusil.
Den Třímilióntý Dvacátý Třetí: Nuda nuda nuda, tak jsem dneska doháněl novinky na palantíru. Moria je rozkošný místečko, tam jsem jezdíval na prázdniny. Ten expřítel ve špičatým klobouku vypadal nějak nervózně, tak jsem vkázal Bobčovi, ať má oko na šťopce. Totiž jako, ať dobře kouká. Totiž jako.... ale sakra.
Den Třímilióntý Dvacátý Čtvrtý: Bobča se mi neozval zpátky. Mám dojem, že se trudí. Nikdy si nedokázal srovnat milostnej život. Pořád kňučel a psal si do deníčku. Tyhle zatracený citlivý typy démonů jsou úplně nepoužitelný.
Den Třímilióntý Dvacátý Pátý: Expřítel ve špičatým klobouku spadl do stínů. Takhle se sráží konkurence! Ten, který nese prsten, se trudí. Mám dojem, že Aragorn syn Arathornův by se ho rád pokusil rozveselit. Zjevně je to kus perverzního hobitofila. Tak takhle vymřela krev Númenorejců.
Den Třímilióntý Dvacátý Šestý: Společenstvo je v Lothlórienu. Ach bože, Galadriel Galadriel Galadriel. Vždycky je to kvůli NÍ. Saurone, nalakuj mi nehty na nohou. Saurone, nesahej mi na vlasy. Saurone, chci krásný prstýnek. A pak odejde s tím křupanem dementním Celebornem. To se vsadím, že TEN teda dvacet Prstenů Moci neuková. Mám dojem, že Galadriel a Legolas si co nevidět vjedou do vlasů a vyškrábou oči kvůli tomu, kdo z nich se líp vlní v bocích, když nese džbán na vodu. Nad tím můžu jen zvednout oko v sloup. Je čas hodit do Hory Osudu pár bouchacích kuliček a koukat na ohňostroj.
Později:
No podívejte, jak to ten trpasík válí s Celebornem. Tři miliony let ve Středozemi a pořád mě ještě něco dokáže překvapit, to vám teda řeknu.
Den Třímilióntý Dvacátý Devátý: Konečně nějakej slušnej boj. Zabito skřetů: Čtyři sta. To je blbý. Zabito lidí: Jeden. Skurut-Hai, do toho!!! Zdá se mi to, nebo je ten Aragorn nějakej přihřátej?
Možná se mi to jen zdá.
 
 

Reklama