Herci

O Orlandovi, Liv, Eliahovi a Seanovi

16. listopadu 2007 v 12:56 | Arwen
Orlando Bloom vstúpil do sveta Petra Jacksona hneď po tom, čo ukončil štúdium na hereckej škole v Londýne.
Orlando: ,,Bol som doma, zavolala mi moja agentka a povedala: "Chcú ťa na Legolasa v Pánovi prsteňov." Volal som jej potom asi ešte šesť krát a pýtal sa: "Vážne mám rolu v Pánovi prsteňov?" Na ten telefonát nikdy nezabudnem. Nikdy v živote som nebol na Novom Zélande. Bol to výlet ako skautský tábor. Jazdenie na koni, lukostrelba, hry s mečom. O tom sníva asi každý chlapec. Rok a pol dlhé natáčanie, to je niečo neuveritelné. Niekedy sme sa cítili fyzicky a potom aj psychicky vyčerpaní. Navzájom sme si pomáhali. Akoby sme všetci išli na divkom koni... Liv je moc milá, výborne spolu vychádzame. Priniesla ženskú elfskú energiu. Bola našou princeznou, pokial viete, čo tým myslím. "

Liv Tyler prišla na Nový Zéland hrať elfskú princeznú Arwen.
Liv: Pri natáčaní mi bolo smutno za domovom asi viac ako iným, pretože všetci boli v Spoločenstve a držali pohromade. Arwen je v tomto filme oddelená od ostatných, som často sama. Prišlo mi, ako keby som hrala princeznú v rozprávke, keď som si obliekala tie výrazné ženské kostýmy."

Herci o Dvoch veziach

16. listopadu 2007 v 12:52 | Arwen
V prvom filme sa Spoločenstvo hrdinov vydá zničiť Prsteň, ktorý ohrozuje budúcnosť sveta. Cesta pokračuje v Dvoch vežiach prostredníctvom diela Pána prsteňov.

Peter Jackson: ,,Krása toho, čo sme robili, spočívala v tom, že sme naraz točili všetky 3 filmy trilógie. Dve veže boli natočené, keď prišlo do kín Spoločenstvo prsteňa. Takže príbeh pokračuje. Prenáša sa na iné miesto, v tom zmysle, že sa hrdinovia rozdelili."

Eliah Wood: ,,Nemali sme tam rodinu ani priateľov a tak sa z nás stala rodina. Vždy si hovorím, že druhý diel je lepší ako ten prvý. Pochopil som to narozsah toho, čo sa snažíme dokázať a môžeme to dokázať."

Liv Tyler: ,,Príbeh Aragorna a Arwen je veľmi výnimočný príbeh lásky."

Orlando Bloom: ,,Druhý diel ma celkom inú polohu. Je to najväčšia bitka akú ste kedy na plátne videli."

Miranda Otto: ,,Eowyn bola vychovaná ako muž, k jazdeniu na koni a k boji. Je skvelé, keď sa žena vie biť."

Sean Astin: ,,Nebolo jediného dňa, kedy by niekto z nás pochyboval, že sme súčasťou niečoho mimoriadneho."

Billy Boyd: ,,Je to paráda pomyslieť si, kto som bol predtým."

Dominic Monaghan: ,,Teraz mám 25 rokov, keď som tam prišiel mal som 22."

Viggo Mortensen: ,,Bavilo ma to, nikdy na to nezabudnem. Musíte tomu dať všetko a nikdy nemáte záruku, že sa nezraníte."

Sean Astin: ,,Každý mal veľa očakávaní, ale všetci mali aj obavy, že film nezarobí, takže to bola stávka. Je ťažké zachytiť knihu takého rozsahu a tak obľúbenú."

Herci sa po natočení Spoločenstva prsteňa opäť vrátili na Nový Zéland, aby dotočili ďalší materiál pre Dve veže.

Sean Astin: ,,Je to zvláštne, mám pocit akoby sme nikdy neodišli. Naraz točilo 6 kamerových jednotiek na troch či štyroch miestach, kedysi dvoch novozélandských ostrovoch."

Eliah Wood: ,,Nebolo to nič isté, ale vedeli sme, že to bude úžasné."

Liv Tyler: ,,Bola som nadšená, keď som sa dozvedela, že sa sem vraciam. Prišla som na plac a včetci tam boli."

Billy Boyd: ,,Trochu soms a toho bál, zas sem prísť, ale keď soms a postavil na zem, uvidel som Dominica, nebol to už žiadny problém."

Dominic Monaghan: ,,Uvidel som Billa, nechal si pre natáčanie narásť vlasy a vyzeral úplne rovnako ako keď sme sa videli prvý krát. Bolo to zvláštne, vracať sa tam, kde sme sa prvý krát stretli."

Miranda Otto: ,,Prišla som a povedala si: "Preboha". Nemala som ani potuchy, aký to je obrovský projekt."

Rozhovor s Mirandou Otto

4. června 2007 v 13:53 | Arwen
Největší akční scéna v Návratu Krále je bitva na Pelennorských polích. Dá se tato bitva přirovnat k Bitvě v Helmově Žlebu ve Dvou Věžích?
Tato bitva je větší. Věřte tomu nebo ne, v Helmově Žlebu bylo 10 000 Uruk-Hai a to není nic proti 200 000 nových a vylepšených skřetů na Pelennorských polích. Noví skřeti jsou o trochu vyšší a mnohem hrozivější. Bude tam tolik koní, že jste je ještě v takovém množství nikdy předtím nemohli vidět. Viděla jsem z toho kousek, je to fantastické.
Éowyn vládne dobře mečem. Jak vypadal všechen ten trénink?
Ó, byla to velká legrace. Chlapci z akrobatického týmu jsou opravdu neskuteční. Byla to vážně zábava; přestože všechny útoky musí na plátně vypadat opravdově , jsou to ve skutečnosti opravdu veselí, přátelští lidé. Když jsme natáčeli, řekli mi jen: " No víte, opravdu to nevypadá, že do něho sekáte. Budete ho muset vážně udeřit." Měli sice brnění, ale stejně se mohli zranit. Ale nezdálo se, že by jim to vadilo, zjevně se tomu smáli.
Natáčet bojových scény musí být vyčerpávající.
Můj kostým vážil něco mezi 8 a 10 kilogramy (22 liber), včetně kroužkové košile a ostatních věcí. To je opravdu těžké,ubíralo mi to hodně energie. To je jako nošení čtyř těžkých nákupních tašek, zatímco děláte všechny ty fyzicky náročné pohyby.
Jak moc jste se předem připravovala?Začínala jsem trénovat tři týdny předtím, než jsem odjela na Nový Zéland, abych se dostala do fyzičky. A poté na Novém Zélandu jsem tři týdny před natáčením pracovala na choreografii a základních bojových pohybech se senzačními lidmi, a také jezdila na koni.
Do jisté míry, je Éowyn Tolkienova nejpřesněji vykreslená a popsaná postava. Jak jste k tomu přistupovala?
Vrátila jsem se ke knihám a okopírovala jsem si každou stránku, kde se Éowyn vyskytovala. Všechno jsem si uspořádala, každou část rozhovoru nebo popisu nebo pohybu. Pak jsem hledala ještě další věc, a to jak jí jiní lidé viděli nebo jak jí vnímali, chtěla jsem znát všechno o tom, jak jí Tolkien viděl.

Jasně, Éowyn je tvrdá žena...

Jo, ale ona je také žena, jestli víte, co tím myslím. Věděla jsem, že dokáže být tvrdá, ale je důležité vidět tam ženskost a také zranitelnost.
Jak byste mohla popsat Éowynino probojovávání se třetím filmem?
Měla hodně nadšení a slov a a vysoké ideály. Nyní se ukáže, co opravdu dokáže, co v ní je. Věří si a je schopna mnoha věcí jako muž a měla by mít povoleno jít do války. Také prožívá neopětovanou lásku a tato část osudu není taková, o jaké snila. Ale jsou před ní lepší věci.

Máte nějakou neobyčejnou vzpomínku, kterou si odneste z natáčení Pána Prstenů?
První den,kdy jsem přišla do Edorasu, byl opravdu pamětihodný. Měli jsem hodinu a půl do natáčení, přejeli jsme přes kopec a viděli jsme Zlatou síň (Meduseld) postavenou uprostřed ničeho, obklopenou bílými horami. Přesně tak, jak to bylo popsané v knize. Bylo to opravdu vzrušující. Jako když jste dítětem a sníte o tom, že jste princeznou a máte palác a pak se jednoho rána probudíte a ono to tam je.

Rozhovor s Liv Tyler

4. června 2007 v 13:52 | Arwen
Kráčíte ve šlépějích jedné z nejmilovanějších žen Hollywoodu, Audrey Hepburn, tím že jste se stala Múzou Givenchy. Nemáte z toho trochu obavy?
Liv Tyler: Víte, takhle jsem o tom nikdy neuvažovala. Audrey je naprosto nenahraditelná a já ji zbožňuju a jsem velkým fanouškem toho, čeho dosáhla v životě i na filmovém plátně. Je to pro mě neuvěřitelná pocta a mám dobrý pocit z toho, že můžu navázat na vztah americké filmové hvězdy s francouzskou vášní pro vůně.
Co vaše mateřství?
[zajíkne se] Nádherné. Právě teď mi můj syn strašně schází. Je mu deset měsíců a odjet od něho je pro mě hrozně těžké.
Jak reagovalo na jeho narození vaše okolí? Jak zareagoval váš otec na to, že se stal dědečkem?
Moje rodina byla šťastná. A táta doslova šílel. Víte, je to první vnuk, takže si to všichni užívali. A pro mě je to ten nejnádhernější dar v mém životě.
Jak jste vybírali to jméno Milo?
Víte, až do porodu jsem nevěděla, jestli to bude chlapec nebo děvče. Napadlo mě pár jmen, ale on se vlastně pojmenoval sám. Prošli jsme spoustu jmen a z nějakého důvodu se nám pořád vracelo Milo.
Jak se vyvíjí vaše filmová kariéra? Už brzy půjde do kin Lonesome Jim.
Je to velmi malý nezávislý film, který jsem natočila. Bože, to už je tak strašně dávno, dělala jsem ho ještě předtím, než jsem otěhotněla, je to už rok a půl, a já si prostě teď dávám pauzu a vůbec nemyslím na práci. Jednoduše si užívám toho luxusu, že jsem máma a můžu zůstat doma a být se svým synem a kojit a všechny ty podobné věci. Zpátky k práci se vrátím příští rok.
Pán prstenů vám musel zabrat spoustu času. Už jste celou tu fázi překonala?
Je to zvláštní, protože tehdy jsem si to nejspíš patřičně neuvědomovala. Nedocházelo mi, jak velká část mého života to je, ani jak strašně mi na tom záleží, protože to prostě probíhalo. Dnes si těch vztahů moc cením, ale tehdy se mi strašně stýskalo po domově, protože jsem natáčela tak daleko, na Novém Zélandu, a moc jsem toužila jet domů. Jenže teď se mi po všech těch lidech hrozně stýská a dala bych cokoli za to, abych se mohla znova na Nový Zéland vrátit a natáčet. Stýská se mi po tom všem dokonce tak, že jsem nedávno měla sen, kdy mi volali, že mám jet zpátky, a já byla tak vzrušená, že tam odjedu i s Milem, ale pak jsem se probudila a zjistila, že to všechno byl jen sen. A v duchu jsem si jenom říkala: "Je to tak smutné!"
Byla práce s Bernardem Bertoluccim na Svůdné kráse svým způsobem návratem domů, když uvážíme, že se film natáčel v Itálii?
[Otec Liv, Steven, je napůl Ital]. Pro mě to bylo něco nádherného. Mám Itálii moc ráda. Tím se nechci dotknout Francouzů [usměje se významně na zástupce Givenchy], ale mám prostě přirozené vazby na jazyk a místo, na jídlo, lidi i tamní krajinu. Prostě jsem se okamžitě s tou kulturou ztotožnila.
Jaké to bylo spolupracovat s režisérskými talenty jako Tom Hanks (To je náš hit!) a Ralph Fiennes (Oněgin)?
Úžasná, víte, jsou často zvláštní, mají vlohy - a zase ne vždy - ale jsou to v podstatě ti nejskromnější, milí a naprosto normální lidé. Chci říct, že třeba Tom Hanks je naprosto nádherný, velkorysý a laskavý člověk. Nechová se v žádném případě jako nějaká velká hvězda. Podle mého je to jenom takový nový trend, víte, to všechno jako moje auto je větší než tvoje a mám s sebou větší ochranku a můj rock je lepší než ten tvůj… Anebo můj pes je menší než váš… Prostě je to tak. Je to zvláštní, ale podle mě jsou lidé různí, a líbí se jim tudíž různé věci. Práce s Ralphem byla pro mě ohromná, protože jsem musela na tu roli absolvovat konkurz, a pořád mě nepřestává udivovat, jak je možné, že jsem dostala tuhle roli já, a ne všechny ty anglické herečky.
Při svém věku už jste získala poměrně rozmanité portfolio - kasovní trhák [Armageddon], pár nezávislých filmů a samozřejmě i fantasy filmy - je to vědomé rozhodnutí?
Pořád se něčím lišit? Samozřejmě. Pokud jde o mě, nemám, nikdy jsem neměla touhu stát se "hvězdou", nebo být slavná, možná proto, že jsem to, čemu se říká celebrita druhé generace. V mnoha ohledech si mě vlastně hraní našlo samo. Požádali mě, abych přišla na pár konkurzů, neměla jsem naprosto žádnou průpravu, prostě k tomu náhodou došlo a já si hraní náhodou zamilovala. Ale jsem při volbě rolí velmi vybíravá. Opravdu mě musí ve všech ohledech zaujmout. Víte, dostávám nabídky na spousty filmů, kde jde o miliony dolarů a bombastickou reklamu, ale jenom tohle mi nestačí. Někdy není správný scénář, nebo režisér a já bych prostě nemohla natočit film jenom proto, že jde o peníze. Zkrátka to musí být film se vším všudy. A taky si myslím, že mám nutkání brát různé role proto, aby mě moje práce nezačala nudit.
Takže o zpěvu jste nikdy ani neuvažovala, navzdory genetickému vlivu?
Ale to ne, já zpěv miluju. To mě spíš nikdy nenapadlo, že ze mě bude herečka. Přestože moje maminka mi tvrdila, že se jí stanu, protože jsem se ráda předváděla. Strašně miluju zpívání, jenže věci prostě vzaly takový obrat.
Předtím jste se zmínila, že jste celebrita druhé generace, ale přitom se o vás mluví jako o člověku, který postrádá hvězdné manýry. Jak se dokáže Liv Tyler držet při zemi?
Prostě to jinak nedokážu. Umím zkrátka být sama sebou. Často jsem v šoku, když potkám jiné lidi z těchhle kruhů a vidím, jak žijí a jak se chovají k jiným. Jsem prostě normální člověk a doufám, že to platí na sto procent, a opravdu si nepřipadám jako něco extra speciálního jenom kvůli tomu, kdo jsem nebo co dělám. Když už nic, jsem ráda, pokud se lidi cítí dobře v mé blízkosti, a nechci v nich vyvolávat nepříjemné pocity už jen tím, že se kolem mě musí pohybovat. Takže v tomhle ohledu se mi moc líbí práce pro Givenchy, protože se můžu se spoustou žen dát do řeči o zcela prostých věcech, které mám ráda, jako make-up a péče o pleť.
Vymkla se od té doby, kdy jste se ocitla ve světě slavných, kultura celebrit zpod kontroly?
Samozřejmě, to je naprosto evidentní. Nerada si na to nějak moc stěžuju, protože to tak prostě je. Jenže podle mě je nefér, když si nemůžete zajít jen tak odpoledne do parku se synem, aniž by po vás někdo neslídil.
Ale přesto se vám daří neobjevovat se příliš na stránkách časopisů o celebritách, když vás srovnám s jinými…
[usmívá se] Víte, já moc na různé akce nechodím. Jenže i doma máme všechny ty fotografy, co čekají pořád před naším domem. A v časopisech jsme každý týden. Oni se za člověkem doslova táhnou, ať už jdete nakupovat do potravin, skočíte si na pedikúru nebo když jsem se svým synem. Je to dost děsivé, protože za vámi chodí cizí chlapi s batohem a kloboukem, a foťák kolikrát ani nezahlédnete. Teprve tehdy, když je potkáte víckrát za sebou, uvědomíte si, co jsou zač. A svým způsobem je to opravdu z jejich strany slídění. Já mám strach hlavně kvůli synovi, protože nevím, jak mu to všechno budu vysvětlovat. Hodně uvažuju o tom, kde chci žít, jaký život bych chtěla pro svého syna. Neměla bych se raději odstěhovat na venkov? Nebo mám zůstat na Manhattanu? A podobně.
A na závěr, kdo je podle vašeho názoru lepší hudebník - váš otec nebo váš manžel?
[rozesměje se] To se tak přece nedá! Oba je miluju. U některých písniček od táty, když je poslouchám, prostě se rozpláču, ale mám rozhodně radši starší Aerosmith než ty novější věci. Spíš ty ze sedmdesátých let. A když slyším svého manžela, tak prostě roztaju.
Takže svému synovi zpíváte oba?
Pořád. Milo má dobrý smysl pro rytmus, už v šesti měsících dokázal dokonce svým způsobem sledovat tempo hudby a kolébat se podle něj.

Strach Liv Tyler

25. dubna 2007 v 8:21 | Arwen06
Spomínate si na Arwen s temnými prízrakmi - nazgúlmi - na koňoch? Nebola to však Liv Tyler, ktorá ako o život jazdila na svojom koni. Táto herečka sa koňov bojí ako čert kríža. Pre detailné zábery bol použitý špeciálny prístroj.

Čo povedali o filme

22. dubna 2007 v 11:03 | Arwen06
Cristopher Lee (Saruman) : Natáčanie bolo vyčerpávajúce, neznesitelné a zničujúce, ale tak to má byť! Stále išlo o niečo, čo si môže človek poriadne užiť.
Sean Bean (Boromir) : Pri mnohých filmoch je niektorym luďom zo štábu úplne jedno, čo robia, ale tentokrát to bolo inak.Všetci, od elektrikárov po režiséra vedeli, čo sa pred kamerou odohráva.
Cate Blanchett (Galadriel) : Páčilo sa mi hrať Galadriel. Ona na človeka pôsobí zvláštnym dojmom. Vždy som si priala mať špicaté uši.
Sean Astin (Sam) : Na kalifornskej univerzite som úspešne vyštudoval históriu a americkú literatúru a prisahám, že o Pánovi prsteňov som nikdy nepočul. Ale ako som sa dozvedel, že ide o pokračovanie Hobbita, vyrazil som do najbližšieho kníhkupectva a Tolkienov román som si kúpil.
Billy Boyd (Pipin) : Jediná vec, ktorá ma na Pipinovi mohla charakterizovať, je láska k domovu a jeho priateľom, ktorých si cení nadovšetko.
Dominic Mongham (Chicho) : Na prvom castingu som predstavoval Froda, ale v roli Chicha som vraj obstál lepšie.

Rozhovor - Viggo Mortensen:)

5. dubna 2007 v 13:40 | Arwen
Co vás jako herce zaujalo na Aragornovi?
Je to jeho vnitřní boj a mnoho jeho vrstev. Zná mnohá tajemství a spoustu věcí, o kterých ví jen několik dalších, jako je Gandalf, Galadriel nebo Elrond. To ho zatěžuje.

Odkud pochází tato tajemství?
Když byl jeho otec, dědic trůnu Gondoru, zabit Sauronovými skřety, jeho matka ho jako dítě přivedla do Roklinky. Vyrostl tam a až za víc než 20 let mu řekli, že je dědicem Gondorského trůnu. Také mu řekli, že když se Sauron dozví, že dědic Gondoru žije, udělá všechno proto, aby ho zabil. Takže když Aragorn opustil Roklinku, užíval přestrojení, falešná jména a cizí nářečí. Musel se naučit se skrývat a naučil se to opravdu dobře.

Co je pro Aragorna největší výzvou?
Nejvíc se snaží být sám sebou, nestydět se za svůj strach a pochyby. Tato snaha se mi líbí. Rád bych, alespoň malou částí, dosáhl takovéhoto stavu. Myslím, že je v tomto směru velmi dobrý.

Dosáhne toho Aragorn ve třetím filmu ve vztahu s Gandalfem?
Ano. Gandalf pro něj byl před začátkem příběhu Pána prstenů přítelem a mentorem. Ale ve třetím filmu udělá Aragorn ten krok, který musíme udělat všichni: osamostatní se. Z žáka se stane sám sebou.

Jak vnímáš vztah mezi Aragornem a Arwen?
Věc, která podle mě vyniká je, že oba cítí svoje spojení jako mnohem významnější a trvalejší než by mohla kdy být jejich samostatná existence. Navzájem si leží v hlavě. Už dlouho ví, že mají větší sílu společně než každý zvlášť.

Znakem filmové trilogie jsou spektakulární dekorace. Na co se mohou těšit fanoušci v Návratu Krále?
Opravdu okázalá stavba bude Minas Tirith. Stejně působivá jako Roklinka, Edoras, nebo Lothlorien. Myslím, že Helmův Žleb zapůsobil svou temnou stránkou, Minas Tirith je jeho přesný opak. Je to místo s bohatou tradicí a historií a nádhernou vizuální stránkou.

Jedním z Aragornových nejtěžších úkolů bude požádat o pomoc armádu mrtvých. Co jsou zač tito válečníci?
Dávno, za vlády gondorského krále Isildura, mu tito vojáci přísahali věrnost. Ale Sauron je uplatil a oni zradili Isildura a spojenectví lidí a elfů. Za trest byli odsouzeni k životu duchů až do chvíle, kdy budou přivoláni dědicem Isildura, aby bojovali za Gondor. Jen potom budou moci řádně zemřít a odejít.

Jaké bylo točit scény na Stezkách Mrtvých?
Točili jsme na velmi zvláštnym místě na Severním ostrově Nového Zélandu, které mi trochu připomínalo Badlands v Jižní Dakotě. Bylo velmi odpudivé, s tajuplnými skalními útvary, kde opravdu nic nemůže růst. Není to jako když nás postaví před modré pozadí a to pak nahradí scenérií, my jsme tam skutečně byli.

Ví se, že bitevní scény v Návratu Krále jsou neobvyklé. Jaké je tajemství jejich převodu na plátno?
Myslím, že Helmův Žleb, který byl ústředním motivem druhého filmu, bude ve třetím dílu překonán. Peter Jackson má prostě hrozně rád bojové sekvence, čím větší počet bojovníků, tím lepší. Je trochu dětinský. Má doma tisíce miniatur vojáků a válečných strojů. Velké bitevní sekvence fungují, protože se dokázal oprostit od citů, které hýbou bitvou, a dokázal zachytit individuální úsilí, utrpení a úspěchy, které jsou vzhledem k obří bitvě opravdu maličké.

Co pro vás bylo nejpříjemnějším překvapením při natáčení posledního filmu?
Byla to Éowyn a Miranda Otto, která se k ní opravdu hodně upnula. Když jsem viděl, jak se věnovala přípravě na svoje bojové scény ve třetím filmu, byl jsem opravdu potěšen. A to protože musíme vzít v úvahu, že Rohanský lid musel s ženami dlouho počítat při obraně svojí země. Miranda odvedla skvělou práci. Byla úžasná a já doufám, že lidé tím budou ohromeni.

Herecké obsadenie

3. dubna 2007 v 19:01 | Arwen
Eliah Wood - Frodo
Sean Astin - Sam
Viggo Mortensen - Aragorn
Ian McKellen - Gandalf
Sean Bean - Boromir
Billy Boyd - Pipin
Dominic Mongham - Chicho
John Rhys-Davies
Liv Tyler - Arwen
Cate Blanchet - Galadriel
Miranda Otto - Eowyn
Ian Holm - Bilbo
Huggo Weaing - Elrond
Karl Urban - Eomer
Christopher Lee - Saruman
John Noble - Denethor
David Wenham - Faramir
Craig Parker - Haldir

Rozhovor - Viggo Mortensen

31. března 2007 v 20:25 | Arwen

Reverte versus Viggo

Chcieť týchto dvoch predstaviť len pár vetami je dopredu márny pokus. Aj keď, vidieť ich takto, v priateľskom rozhovore počas fotografovania, celkom tak ako dvaja starí priatelia, keď sa zase stretnú, človek nemôže prestať myslieť nato, že na svete nie je veľa vecí , ktoré by dokázali ľudí spojiť viac, ako zdieľanie postavy. Snáď ešte byť otcom môže byť podobné. A to čím sú si títo dvaja istí, je, že dieťa je úplne v poriadku: veľké, silné, vznešené. Poklad, na ktorý sa dá byť iba pyšný. To je to, o čom vlastne zdieľané rodičovstvo je: že veľmi spája.
Vidiac ich, usmievajúcich sa na seba zoširoka, úprimne, človeku sa stále a znova vracia jedna myšlienka. Jeden z nich, Arturo Peréz-Reverte (Cartagena, 1951), začal jedného dňa s "nebol jedným z najčestnejších mužov, alebo jedným z najpobožnejších, ale bol statočný. Jeho meno bolo Diego Alatriste y Tenorio a kedysi bojoval v starých Tercios vo vojnách s Flanderskom. Keď som ho stretol, živoril v Madride, nechávajúc sa najímať štyrmi maravedís do práce s malou slávou" epickú a románovú ságu vojaka, ktorý sa pretĺkal životom v španielsku XVII. Storočia; druhý, Viggo Mortensen (Manhattan, New York, US, 1958), kvôli dosiahnutiu toho, že od 1. septembra, budeme vidieť jeho tvár, keď si budeme predstavovať kapitána Alatristeho. Práve skončili pózovanie pre poslednú fotografiu. Ak dvaja ľudia zriedkavo zdieľajú jednu postavu, ešte zriedkavejšie zdieľajú jedny šošovky (tie nášho fotografa, ktorý si s nimi práve potriasa rukou s očividným rešpektom). Je čas účtovania. Zdá sa, že účet je plný; ale žiadne mínusy. Začnem s otázkou a hneď odovzdám slovo Ich Výsostiam. Dámy a páni, tu sú: herec a spisovateľ. Začnime. Nestrácajme čas zbytočnými úvodnými rečami.
XL Semanal: Ste spokojní s výsledkom?
Viggo Mortensen: Veľmi. Ale ja som bol spokojný odkedy sme začali s nakrúcaním. Všetko vyzeralo úžasne. Od kostýmov po boje. Ale, nadovšetko, režisérov prístup bol v súlade s tým, čo si napísal, Arturo.
Arturo Peréz-Reverte: (súhlasne prikyvuje.)
XL Semanal: Augustin Díaz Yanes predpovedal "zložité a veľmi ťažké" nakrúcanie. Bolo také?
VM: Ale bola to zároveň aj veľká zábava.
XL Semanal: čo bolo najťažšie?
VM: Ani neviem. Možno v praktických veciach: Najhoršie pre štáb bolo to množstvo cestovania. Nakrúcali sme na veľa miestach. A dostať viac ako 200 ľudí do pohybu... Talamanca del Jarama, El Escorial, Cádiz, Sevilla, Tariffa, Úbeda, Baeza... Aj keď - nebolo by sa to obrátilo na dobré tak, ako sa to nakoniec stalo. Museli sme byť na všetkých tých miestach. Inak by ten výsledok nebol taký dobrý ako je.
APR: Ale okrem typickej zložitosti a tvrdosti nakrúcania, ktorá bola v konečnom dôsledku viac menej rovnaká ako pri iných nakrúcaniach, napriek všetkému sú to všetko veľkí profesionáli, milujem zdôrazňovať spôsob, ktorým Viggo stvárnil Alatristeho. Pretože, musíte si uvedomiť jednu vec: on nie je Španiel. Jednoznačne hovorí plynulo naším jazykom, čo veci určite uľahčilo a je to kultúrny, kultivovaný herec, nie všetci sú takí. Je to sčítaný herec. Ale prišiel ako cudzinec. Takže sme mohli byť svedkami pôsobivého procesu jeho asimilácie do španielskej postavy. To mňa osobne uchvátilo najviac. Pre mňa bolo lekciou sledovať, ako sa z Vigga postupne stával Alatriste. A nielen pred kamerou, ale aj v živote, celý čas, čo pracoval na tomto filme. Ako nadobúdal španielske hodnoty. Ten osud španielskeho vojaka, ktorý nemá nič, len svojich priateľov a svoj meč aby sa pretĺkol. Je úžasné ako vytvoril tú postavu. Od začiatku, ako začnete sledovať film, zistíte, že Viggo nehrá Španiela. Trik ej vtom, že on je Španiel. Viggo bol Španielom počas celého nakrúcania. Nebol si?
VM: (s úsmevom) Myslím, že hej. Aj keď pravdou zase je že som mal veľmi dobrú mapu, dobrú schému v knihách, ktoré si napísal. Okrem toho, scenár ktorý napísal Tano (Augustín Díaz Yanes), mi pri vytváraní tejto postavy tiež veľmi pomohol. Keď som si prvý krát čítal scenár, ešte som nečítal tvoje romány, ale hneď potom som ich prečítal na dúšok. Po prečítaní scenára som prijal Tanovu ponuku na spoluprácu a hneď nasledujúca vec, ktorú som urobil, bola, že som zašiel do kníhkupectva na Gran vía v Madride a kúpil som si všetky knihy o Alatristem a za pár dní som ich "zožral". Alatriste nie je priemerný. Často sa to stane, ak sú ľudia dlho ovládaní, zostanú viac či menej priemernými. Slúžil ako vojak od svojich 13 rokov a až do svojej smrti zostal verný korune, vlajke, a nadovšetko, svojim priateľom.
APR: Nadovšetko svojim priateľom.
VM: Nadovšetko. Aj keď má problémy s autoritou, vždy je na strane svojich ľudí.
APR: Priateľstvo. To je ten pocit, ktorý boli všetci herci okolo Vigga schopní vytvoriť. Fernández, Unax Ugalde, Francesc Garrido, Antonio Dechent..., sú to priatelia, ktorí sa navzájom občas musia zabiť, pretože nemajú inú možnosť, ale nadovšetko, sú priateľmi. Je nutné si uvedomiť, že slovo "zabiť" bolo veľmi dôležité, základové. V tom čase ľudia zabíjali omnoho ľahšie ako dnes. Vražda nebola takým závažným činom, ako je v súčasnosti. Vraždenie bolo každodennosťou. Rád by som zdôraznil, že pre Vigga sa v čase tvorenia jeho postavy staklo základným slovo "toreador - býčí zápasník".
XL Semanal: Ako to?
APR: Bol by som rád, keby vám to vysvetlil sám. Pri jednej príležitosti, keď sme sa my traja, Tano, on a ja zhovárali o Alatristem, povedali sme mu, že toreador je jediná osoba, ktorá si ešte stále zachovala, aj v dnešnom španielskom svete, spôsoby, prístupy, rešpekt k nepriateľovi, k smrti a k životu. Spôsob, ako sa postaví proti býkovi má v sebe veľa zo španielskych vojakov XVII. storočia. A keď že Tanov otec bol toreadorom a on sám je dosť zainteresovaný v prostredí býčích zápasov, povedal som Viggovi, že by bolo dobré to využiť pre Alatristeho.
VM: To je pravda. Povedal som Tanovi, aby ma vzal do arény pre býčie zápasy, aby som si to mohol prezrieť zblízka. Je to otázka učenia sa spôsobov, prístupu. To, čo som videl v toreadoroch, mi veľmi pomohlo pri tvorbe mojej postavy. Stretol som sa s niektorými z nich a rozprávali sme sa o ich práci, aj keď myslím, že sú ako Alatriste a neboli by radi, keby som ich tu menoval. Pomohli nám a vidiac ich povahu, ich rany, fyzické aj psychické, uvedomil som si, že za tou ich vystatovačnosťou a naparovaním, ktoré mnohí zaradia k svojím spôsobom, je strach. Oni všetci sa boja býka. Považoval som to za veľmi zaujímavé. Vidieť ich v aréne mi pomohlo pochopiť mušketierov XVII. storočia. V býčích zápasoch je niečo príšerné, veľmi kruté, niečo nechutné, ale je v nich aj odvaha a krása, jas ktorý sa objavuje v krvi a ohavnosti zabitia býka. Je to nezabudnuteľná a krásna chvíľa, to nemožno poprieť, myslím. A párkrát som ju ako divák zažil. Ja vo filme sú momenty, medzi Alatristem a jeho priateľmi, kedy prebleskne lúč nádeje. Postavy filmu pochádzajú z najrôznejších kútov polostrova. Sú tam Portugalci, Navarrčania, ľudia z Malagy..., ľudia zo všadiaľ, ktorí spolu pracujú. Nie vždy robia to, čo je správne, ale bolo to ich rozhodnutie, táto práca. To bolo tiež zaujímavé a bolo to treba ukázať.
APR: Spoločné záväzky. Všetci na jednej lodi. Je to jednoznačne vidieť v tom filme. A niečo podobné sa udialo počas nakrúcania. Všimol som si to počas prestávok, pri jedle a môžem vás uistiť, že to bol dobrý pocit, ktorý zahŕňal všetkých, nielen hercov. Zdalo sa, akoby sa nejakí spolubojovníci z vojny po ťažkom dni vybrali spolu na pohárik. Správali sa ako vojnoví veteráni. Bol som vo vojne a poznám to.
VM: Aj ja som stretol niekoľko vojakov v mojom veku, ktorí sa počas prvej vojny v Iraku stali seržantmi a teraz sa tam vracajú, mnohí z nich vedia priveľa, vedia že to čo robia, nie je správne, napriek tomu, idú späť. Vracajú sa kvôli svojim priateľom, kamarátom. Ak by sa to , o čom rozpráva tento film, dialo teraz, namiesto Španielska by boli Spojené štáty, a Alatriste by bol vojak námornej pechoty. Ktorého jeho kolegovia volajú kapitánom, aj keď ním vlastne nie je.
APR: (usmievajúc sa) Viggo, Tercios vo Flámsku boli vojakmi námornej pechoty ich času. O tom nemusíš mať najmenšie pochybnosti. Je tu veľmi očividná paralela medzi ich časom a naším časom. Ale nie je to niečo násilne, zámerne vytvorené či už literárne alebo filmovo, je to realita, tak to bolo, je to historická skutočnosť. V skutočnosti, Američania teraz prechádzajú takým istým obdobím vývoja ako my v XVII storočí. A, ako my, padnú. Rovnako ako my.
VM: (usmeje sa)
APR: Ale myslím, že by sme nemali súdiť fakty minulosti očami dnešnej doby. Dnes, keď je bežnou normou aplikovať politickú korektnosť na všetko, zabúdame, že to bola iná doba, veľmi tvrdé obdobie, zložité, násilné, kedy ľudia ťažko bojovali o svoje životy.
VM: Za to sme si užili. Tano bol dobrý vodca, dobrý kapitán. Bol schopný vytvoriť príklad spolunažívania.
APR: Teraz som si spomenul, ako prišiel Bob Anderson, tréner šermu pre tento film, prvá vec, ktorú sa opýtal, bola: "Tak teraz: v tomto filme sa ľudia naozaj zabíjajú, alebo nie?" A Tano mu odpovedal: "Tu, v tomto filme, sa ľudia naozaj navzájom vraždia." A Anderson vykríkol: "Konečne film v ktorom sa ľudia zabíjajú! Už som znudený učením ako robiť malé baletné skoky!" A je tam naozaj reálne vraždenie. Vlastne, je tam scéna, kde Viggo zabije človeka, a ja som mu povedal: "Si vrah. Si sukin syn."
VM: (smeje sa) Arturo, kedy boli prvý krát vydané tvoje knihy o Alastristem? 1995? 1996?
APR: Niekedy vtedy. V jednom z tých dvoch rokov.
VM: Ako boli prijaté, prijali ich ľudia?
APR: Och. Boli prijaté veľmi dobre. Bol to od začiatku borovský úspech, takže som veľmi potešený. Aj keď bola tam istá kritika, ako si spomínam, ktorá už naozaj prekračovala medze tvrdením, že Alatriste bol vrah a že si teda (ten kritik) nie je istý, či je to vhodné čítanie pre jeho syna. Len si to predstav! A teraz ej to povinné čítanie na školách. Ale tá doba bola taká, a bolo to treba povedať takto. Preto si myslím, že pre filmovanie bol prístup Boba Andersona tiež dôležitý.
VM: Úžasný chlapík, tento Bob. Stále na vojnovom chodníku.
APR: Herci sa vďaka nemu na tréningoch potili ako diabli. A urážal ich: "Už by si bol mŕtvy, sukin syn. Stálo to za hovno."
VM: (s veľmi vážnym výrazom) Áno, áno. Veľmi tvrdý.
APR: Úplne ich unavil pri práci. Uštval ich.
VM: (smeje sa) Nútil nás trénovať a trénovať, a naučil nás niekoľko rýchlych a špinavých bojov. Ale začínam mať pocit, že v tomto rozhovore hovoríme priveľa o chlapcoch. Ale v tomto filme sú aj viaceré krásne ženy: Ariadn Gil, Elene Anaya... nezabudnuteľné.
APR: ale tiež sú to energické ženy. Veľmi húževnaté. Nie sú to len úbohé slečinky, ktoré padnú do náručia hrdinu.
VM: (so smiechom) Surové ženy (v angličtine, a zrejme aj v španielčine ide aj o hru slov, bully je aj býčí aj surový, drsný. Pozn.: Quido)
APR: Správne, odhodlané, odvážne ženy, ženy schopné vziať do ruky zbraň.
VM: Vidíš? Vždy skončíme pri tom istom. (smeje sa)
XL Semanal: Tak zmeňme tému. Vráťme sa na začiatok. Od začiatku bolo jasné, že film bude v španielčine. Prečo?
VM: To bola moja podmienka. Inak by nemohol byť nakrútený. Quevedo musí hovoriť španielsky. Bolo by to absurdné, keby Quevedo hovoril anglicky. Ale tu by bolo na mieste povedať, že sme nemali veľkú podporu španielskeho filmového priemyslu a inštitúcií. Práve naopak. Boli veľmi podozrievaví. Mysleli si, že ak my natočíme takýto drahý film, pre nich zostane primálo. (toto sa objavilo aj v jednej z kritík na Alatristeho. Na nič film a ešte aj zožral peniaze ktoré mohli byť vynaložené na viacero dobrých španielskych filmov. Pozn.: Quido)
VM: Ak by som bol dostal scenár v angličtine, prvá moja reakcia by bola, že ak to chcú robiť, treba to natočiť po španielsky.
APR: Je to veľmi komplikovaný projekt. Bolo veľa jedovatostí z niektorých odvetví španielskeho filmového priemyslu , ktorými sa snažili potopiť tento projekt.
VM: Arturo, to čo hovoríš, skončí tým, že niekoho naštveš.
APR: Veď práve preto to hovorím. A chcem to povedať, kým tu Viggo je pri mne. Všetko sa obrátilo na dobré vďaka tomu, že sa do tohto projektu zapojili Antonio Cardenal a Telecinco a Paolo Vasile. Ale bez akejkoľvek inštitucionálnej podpory. Mali sme veľmi málo podpory a veľa závisti okolo seba. Nikto sa za ten film nepostavil. Taký drahý, s Viggom... Ale Vasile, Cardenal a Tano na tom trvali. A Viggo samozrejme. Bez Vigga by sme to nikdy nedokončili. Viggo mohol točiť akýkoľvek film, najmä po Pánovi prsteňov. Ale zamiloval sa do tohto projektu a podarilo sa ho dokončiť len vďaka nemu.
VM: Je to niečo nové. A veľmi zložité pre predpoklady. Niečo podobné sa stalo aj na Novom Zélande s Pánom prsteňov. Ľudia si potrebujú byť istí, že sa to dá zrealizovať. George Lucas a ostatní hovorili, že Peter Jackson skončí prosiac ich o pomoc, aby to mohol dokončiť. A nestalo sa to. Myslím, že sa z tohto tiež treba len poučiť.
APR: Bolo to možné urobiť, pretože sa tých 20 miliónov eur použilo pred kamerou. Nikto si nič nevzal. To je vlastne dôvod, prečo sa tento typ filmov v Španielsku takmer netočí. Je totiž zvykom, že z 20 miliónov zostane 5 pencí.
VM: Som si istý, že po tomto, začnú robiť aj tento druh filmov.
APR: Odteraz, hurá do toho! Možno že sa to naozaj zmení. Podarilo sa nám dokázať, že s dobrým scenárom, ako bol ten Tanov, vynikajúcimi hercami, s vytrvalosťou, húževnatosťou a neústupnosťou, sa takéto filmy dajú robiť dokonale. A ak sa nerobia, je to preto, lebo to nikto nechce.
XL Semanal: Chcem sa Vás spýtať na ten moment z nakrúcania, ktorý sa vás najviac dotkol.
VM: Nuž, pre mňa to bola posledná noc nakrúcania. Bolo to nádherné. Niečo blízke a dôverné. Prekvapili sme Tana kapelou z arény. Všetci sme sa schovali a spravili sme mu prekvapenie. Vyskočili sme odrazu so všetkými tými zástavami a nosili sme ho na pleciach. Zabávali sme sa. Na konci sme boli jednou milujúcou sa rodinou.
APR: Tento film hovorí o Španielsku, aké bolo, bez slabosti pre dobro alebo zlo. Nejaký blbec by si mohol myslieť, že je to príbeh rozprávaný v štýle "Tericos, Španielsko, impérium", ale to by bolo mylné. Je to búrlivý, špinavý a veľmi tvrdý film a nás samých. V tomto zmysle, videl som nakrúcanie jednej scény, ktorá ma veľmi prekvapila. V bitke pri Rocroi, keď Francúzsko ponúka čestnú kapituláciu Španielom zo Starého Tercio z Cartageny, Viggo vystúpi dopredu a zmierený s osudom povie: "Sme vám veľmi vďační za túto ponuku, ale toto je Španielske Tercio." Až tam som si uvedomil, že tento sukin syn (ukazuje na Vigga) je Španiel. V tom momente je Viggo Mortensen Španielom.
VM: (smeje sa)
APR: Je to tak alebo nie?
VM: Dúfam, že hej. (smeje sa)
XL Semanal: A čo znamená byť Španielom?
VM: Vedieť prehrávať.
APR: (s úsmevom) Čo dokazuje, že je naozaj Španielom. Toto môže povedať iba skutočný Španiel.

Rozhovor - John Noble (Denethor)

31. března 2007 v 20:05 | Arwen
Otázka: Mohli by ste nám niečo o sebe povedať?
John Noble: Som Austrálsky herec, som ženatý, a mám tri deti. Najstaršia z nich sa volá Sam a je herečka.
Otázka: Čo by ste nám mohli povedať o svojich pripravovaných projektoch?
John Noble: Mám ich rozpracovaných asi päť. Jediné čo som teraz dokončil bola práca pre Sony video hru.
Otázka: Mohli by ste nám povedať niečo o svojom účinkovaní v Pánovy Prsteňov?
John Noble: Najprv som tam bol tri mesiace, keď sa natáčali základné scény, potom som sa vrátil o 18 mesiacov neskôr, aby sme donatáčali scény s dielu Two towers. Je veľmi ťažšieké predstaviť si viac naplňujúci projekt ako Pán Prsteňov. Každý detail bol perfektný, a každý, kto pracoval na príbehu mu bol totálne oddaný.
Otázka: Prečítali ste si knihy pred hraním Denethora, na lepšie pochopenie charakteru? A čo bola pre vás najdôležitejšia časť jeho osobnosti?
John Noble: Ano čítal som. On bol veľmi komplikovaný muž. Videli sme ako jeho úsudok padal, i jeho mentálnu nestálosť. Ale on bol i dobrý muž, a veliteľ, ktorý sa nevedel vyrovnať s udalosťami, ktoré sa diali počas jeho života. Padal, až padol do šialenstva.
Otázka: Čo ste dali svoje charakteru, ktorý ste hrali v Pánovi Prsteňov, popisovanému v knihe? Aké sú rozdiely?
John Noble: Herec väčšinou "vytvára" charakter. Toto je založené na popise, skripte, osobnom štúdiu a skúsenostiach. Ja si myslím že Denethor mohol byť hraný veľa rôznymi spôsobmi.
Otázka: Stal sa vám nejaký kiks, alebo nejaký humorný príbeh, ktorý si pamätáte s natáčania Pána Prsteňov?
John Noble: Ani nie. Všetky scény boli veľmi dramatické. Bol som vtedy veľmi koncentrovaný. Nič zábavné sa nestalo, ale všetko bolo extrémne uspokojujúce.
Redaktor: Ďakujeme vám moc za váš čas!
 
 

Reklama