Tolkien

Tolkien Reading Day

25. března 2009 v 18:08 | Eowyn a Arwen
Ahooj:-D Dnes som sa na spriatelenom blogu dozvedela super správu! Dnes je Tolkien reading day!:-D je to skvelá príležitosť pospomínať si na profesora Tolkiena a jeho diela, a čosi si prečítať, veď výber jeho diel je široký napr. už len taký Hobbit ktorý už čaká na sfilmovanie ako iste všetci viete:-)
PS-Dozvedela som sa, že vydavateľstvo HarperCollins oznámilo, že plánuje vydať doposiaľ nepublikovaný rukopis J.R.R. Tolkiena, The Legend of Sigurd and Gudrún (voľný preklad: Legenda o Sigurd a Gudrún), ktorú predstavil a upravil Christopher Tolkien.
Vek rukopisu je datovaný do obdobia okolo roku 1930, kedy Tolkien pôsobil ako profesor na Oxforde. Knižka so Stredozemou nesúvisí, je prerozprávaním severskej ságy Volsunga. Jej prvky sa však objavili v nám známom príbehu Húrinove deti.
Sigurd a Gudrún vyjde na Britských ostrovoch v máji toho roku. To, či sa tohto diela chopí niektoré z našich vydavateľstiev, zatiaľ neviem, ale dúfam že sa ktosi ujme aspon prekladu do češtiny hoci by som sa potešila aj slovenskému prekladu:-)

Rodokmeň profesora Tolkiena

20. ledna 2009 v 17:05 | Eowyn a Arwen

Tolkienove 117. narodeniny :-)

3. ledna 2009 v 0:15 | Eowyn a Arwen
Ahoj!
Dnes tu máme slávnostný deň. Už 117. výročie narodenia profesora Tolkiena. Narodil sa v Bloemfonteinu, hlavnom meste Oranžského slobodného štátu (dnes časti Juhoafrickej republiky), Arthurovi Tolkienovi, riaditeľovi miestnej bankovej pobočky a jeho žene Mabel Tolkienovej (rodenej Suffieldovej). Tolkienova rodina pochádzala zo Saska, ale žila v Anglicku už od 18. storočia. Priezvisko Tolkien je poangličtenou verziou Tollkiehn (tj. nemecky tollkühn, "šialene smelý", to len pre zaujímavosť :-)). Takže tento deň je naozaj výnimočný pre všetkých fanušíkov nesmrteľných profesorových diel ktoré určite netreba predstavovať. Takže, oslávite nejako tento deň? :-D
Nech pamiatka na profesora Tolkiena a jeho dielo nikdy nezomrie! Buď mu česť!

PS: Dnes ide na Markíze o 14:20 Spoločenstvo prsteňa, tak pozerajte :-D

Tolkienova bibliografia

14. listopadu 2008 v 21:00 | Arwen
Tak sa mi konečne podarilo zohnať (dúfam) kompletnú Tolkienovu bibliografiu. Niektoré názvy sú napísané v angličtine, v lepšom prípade v češtine, lebo slovenský preklad ešte nie je.. Tak, ktoré knihy máte? :-D

• 1936 Piesne pre filológov - zbierka humorných básní, autorom spolu s E. V. Gordonom
• 1937 Hobbit
• 1945 Nimralův list - alegórie Tolkienovej tvorby, v češtine vyšlo v zbierke Pohádky
• 1945 The Lay of Aotrou and Itroun
• 1949 Farmář Giles z Hamu - stredoveká báj, v češtině vyšlo v zbierke Pohádky
• 1953 Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova - táto báseň vyšla aj v češtine v zbierke Příběhy z čarovné říše
1954 Pán prsteňov: Spoločenstvo prsteňa
1954 Pán prsteňov: Dve veže
• 1955 Pán prsteňov: Návrat kráľa
• 1962 Příhody Toma Bombadila - v češtine vyšlo v zbierke Příběhy z čarovné říše
• 1964 On Fairy-Stories
• 1966 Tolkien on Tolkien - autobiografia
• 1967 Kovář z Velké Lesné - príbeh z histórie Malého kráľovstva, v češtine v zbierke Pohádky
• 1967 Cesta vedie stále ďalej - pochodová pieseň, ktorej útržky môžeme nájsť v Pánovi prsteňov aj v Hobitovi, hudbu zložil Donald Swann

Vedecké práce
• 1922 Slovník stredovekej angličtiny
• 1924 Sir Gawain and the Green Knight
• 1925 Some Contributions to Middle-English Lexicography
• 1925 The Devil's Coach Horses
• 1929 Ancrene Wisse and Hali Meiohad
• 1932/1935 Sigelwara Land - časť I a II
• 1934 The Reeve's Tale
• 1936 Netvoři a kritikové a jiné eseje

• 1944 Sir Orfeo
• 1947 O pohádkách - Tolkienova úvaha o povahe a zmysle rozprávok a fantastických príbehov, v češtině vyšlo v zbierke Pohádky
• 1953 Ofermod
• 1953 Middle English "Losenger"
• 1962 Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle
• 1963 English and Welsh
• 1966 Jerusalem Bible
- preklad a poznámky

Z pozostalosti
• 1975 Preklady Pearl a Sir Orfeo
• 1976 Dopisy Deda Mráza
• 1977 Silmarillion
• 1979 Pictures by J. R. R. Tolkien
• 1980 Nedokončené Príbehy

• 1980 Poems and Stories (The Adventures of Tom Bombadil, The Homecoming of Beorhtnoth Beorhthelm's Son, On Fairy-Stories, Leaf by Niggle, Farmer Giles of Ham a Smith of Wootton Major)
• 1981 The Letters of J. R. R. Tolkien (zostavené Christopherom Tolkienom a Humphreyom Carpenterom)
• 1981 The Old English Exodus Text
• 1982 Finn and Hengest
• 1982 Mr. Bliss
• 1983 Netvori a kritikovia

• 1983-1996 The History of Middle-Earth:
I. The Book of Lost Tales 1 (1983)
II. The Book of Lost Tales 2 (1984)
III. The Lays of Beleriand (1985)
IV. The Shaping of Middle-earth (1986)
V. The Lost Road and Other Writings (1987)
VI. The Return of the Shadow (1988)
VII. The Treason of Isengard (1989)
VIII. The War of the Ring (1990)
IX. Sauron Defeated (1992)
X. Morgoth's Ring (1993)
XI. The War of the Jewels (1994)
XII. The Peoples of Middle-earth (1996)

• 1995 J. R. R. Tolkien: Artist and Illustrator - zbierka Tolkienových ilustrácií
• 1998 Roverandom - príbeh, ktorý v roku 1925 Tolkien rozprával svojmu synovi, ktorému sa stratila hračka - čiernobiely psík Rover
• 2007 Húrinove deti

Životopis J.R.R.Tolkiena

26. srpna 2008 v 21:51 | Eowyn
J. R. R. Tolkien sa narodil v Bloemfonteinu v južnej Afrike dňa 3. januára 1892. Jeho rodičia Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien pochádzali z anglického Birminghamu. Tolkienov otec zomrel roku 1895 a on sa so svojím bratom a matkou sťahuje do dediny Sarehole neďaleko Birminghamu. Hovorí sa, že Sarehole bola predlohou pre Kraj, domov hobitov. Roku 1900 začal Ronald chodiť do Školy Kráľa Edwarda, proto bolo pre rodinu nutné sa presťahovať bližšie k spoju do mesta. Po odchodu zo Sarehole žila rodina krátko na 214 Alcester Road, blízko dediny Moseley. Tolkien vyrastal medzi kontrastami priemyselného mesta a zelenej anglickej krajiny. Tolkien často plakal nad zásahom civilizácie na vidieku. Ale bolo jedno miesto, ktoré civilizácia minula, záhadný svet močiarov Moseley. Toto zázračné uchované útočisko divokej prírody bolo ideálne miesto pre detské hry dvoch chlapcov. Je pipomenuté v Tolkienovom opise Starého lesa (Old Forest), posledného z pravekých divokých lesov, kde žil Tom Bombadil. Z Moseley sa vrátili do Kings Heath a žili na 86 Westfield Road. Ale skoro sa opeť sťahovali do domu na Oliver Road. Aby ušetrili peniaze, Mabel preložila svojich dvoch chlapcov na blízku školu St. Philip´s Grammar School. Aj napriek tomu Ronald, keď získal štipendium, nasledujúci rok znovu začal študovať na King Edward´s School. Behom pobytu na Oliver Road bola Tolkienova matka diagnostikovaná ako diabetička a v roku 1904, keď mal iba 12 rokov, zomrela. Ronald a Hilary boli poslaný k tete Beatrice Suffieldovej, kde bývali štyri roky. Získal štipendium na Exeter College v Oxforde. Odyšiel na Oxfordskú Univerzitu v roku 1911. Po skúške v druhom ročníku mu bolo odporúčané, aby prestúpil na angličtinu, pretože sa zaujímal o jazyky. Angličtinu začal študovať v treťom semestry v roku 1913. Nasledujúci rok začala prvá svetová vojna. V stredu 22. marca 1916 sa oženil s Edith Brattovou. 2. júna 1916 bol povolaný k Lancashirským strelcom a odplával do Francúzska. Bol prepustený potom, čo strávil väčšinu svojej "služby" v nemocnici, pretože trpel "zákopovou horúčkou" - behom tejto doby začal písať Knihu stratených povestí (The Book of Lost Tales). Po vojne získal prácu na Oxfordskom anglickom slovníku. Najskôr sa presťahoval na 50 St. Johns Street, ale pozdejšie sa so svou ženou a synom presťahoval na 1 Alfred Street (teraz Pusey Street). V roku 1920 sa presťahoval do oddelenia angličtiny Leedskej univerzity. Stal sa tu profesorom anglického jazyka (1924), ale o rok pozdejšie sa vrátil do Oxfordu. Potom bol zvolený Rawlinsonským a Bosworthským profesorom anglosaštiny. Tolkien, C. S. Lewis a ostatní priatelia vytvorili skupinu "Inklings". Schádzali sa pravideľne a čítali si pasáže zo svojich súčasných prác. Ich najobľúbenejším miestom stretávok bol Eagle a Child Pub, známy ako Bird and Baby. V roku 1945 bol Tolkien zvolený Mertonským profesorom anglického jazyka a literatúry, preto odyšiel na Merton, ktorý mal oveľa radšej ako Pembroke. Tolkien zanechal výuky (1959) a roku 1968 sa so svojou ženou presťahoval do Bournemouth. Nakoniec sa Tolkien, keď roku 1971 zomrela jeho žena Edith, odsťahoval speť na Oxford. 28. augusta odyšiel na návštevu do Bournemouthu. 30. augusta bol s bolesťami prevezený do nemocnice, kde mu zistili krvácajúci žalúdočný vred 1. septembra došlo k zanieteniu. Tolkien zomrel 2. septembra 1973 v Bournemouth. Tolkien žil kľudným rodinným životom - mal troch synov a dcéru. Často im rozprával rozprávkové príbehy s motívami a zvykmy zo stredovekých eposov a nordických ság (objavovali sa tu však postavy s dnešnou povahou). Jeho univerzitní kolegovia ho prehovorili k tomu, aby svoje rozprávanie spracoval a zapísal. Keď mal Tolkien 45 rokov, vyšlo prvé vydanie kníižky Hobit alebo Cesta tam a zasa späť. Mala úspech. Ale ešte skôr, ako Hobit vyšiel tlačou, pracoval Tolkien na rozsiahlejšom epose - Pán Prsteňov. Práca si vyžiadala plných 13 rokov a veľké stretnutie druhej svetovej vojny nesporne poznamenalo moráľne symbolický zmysel dejového pásma. Roku 1949 bola dopísaná trilógia o Pánovi Prsteňov, sága s 1300 stranami a s 134 stranovým doplnkom. Obsahuje podrobné údaje o starom jazyku Stredozeme, presne vypracovanú chronológiu tejto ríše za 6462 rokov, prehľad dynastií a množstvo ďalšieho faktografického materiálu, utriedeného s vedeckou presnosťou. Toto dielo vzbudilo ohromný záujem, hlavne medzi mládežou v druhej polovici v šesťdesiatych rokoch. Pán prsteňov zahájil obdobie tolkienistického kultu. Nielen literárnou senzáciou sa stal po dvoch amerických paperbackových vydaniach roku 1965. Veľmi rýchlo bolo predaných štvrť milióna kusov a úmerne sa zvýšil záujem aj o jeho staršieho bračeka - Hobita. Bol preložený do veľa jazykov, Tolkienovi fanúšikovia sa začali organizovať. Autora celý ten kolotoč okolo jeho diela príliš nepotešil - už v roku 1959 odyšiel na odpočinok do malej dedinky Headington. Zomrel 2. septembra 1973 a zanechal nedokončený rozsiahly Silmarillion, ktorý vydal až jeho syn Christopher.

List od Nimrala - dalsie pokracovanie

27. ledna 2008 v 10:08 | Arwen
"Vy to nevíte?" podivil se muž. "Je to Nimralova krajina. Je to Nimralův obraz, aspoň většina, a kousek je teď také Farského zahrada."
"Nimralův obraz!" užasle opakoval Farský. "To jste všechno vymyslel vy, Nimrale? Neměl jsem ponětí, že jste tak chytrý. Proč jste mi to neřekl?"
"Kdysi se vám to říct pokoušel," pravil muž, "ale vy jste se nechtěl ani podívat. Tenkrát měl jenom plátno a barvy a vy jste s nimi chtěl spravit svou střechu. Tohle je to, čemu jste s manželkou říkávali Nimralovy pitominky nebo Ta mazanice."
"Ale tenkrát to takhle nevypadalo, nevypadalo to skutečně" namítl Farský.
"Ne, tenkrát to byl jen náznak," odvětil muž, "vy jste ale ten náznak mohl postřehnout, kdyby vám byl někdy stál za námahu."
"Moc velkou možnost jsem vám nedal," ozval se Nimral. "Nikdy jsem se nepokoušel nic vysvětlit. Říkal jsem vám Starej Ponrava. Ale co na tom? Teď jsme žili a pracovali spolu. Všechno mohlo být jinak, ale nemohlo to být lepší. Přesto teď asi budu muset jít dál. Myslím, že se zase sejdeme - určitě je ještě spousta věcí, které budeme moci dělat spolu. Sbohem!" Vřele potřásl Farskému rukou: připadala mu dobrá, pevná a poctivá. Otočil se a na okamžik se ohlédl. Květy na Velkém stromě zářily jako plamen. Všichni ptáci poletovali ve vzduchu a zpívali. Pak se usmál, kývl na Farského a odešel s pastýřem.
Umínil si, že se teď poučí o ovcích, o horských pastvinách, podívá se na širší oblohu a půjde pořád dál a dál k Horám, pořád do kopce. Nemohu hádat, co se s ním dělo pak. I malý Nimral ve svém starém domově dokázal zahlédnout Hory v dálce, a ty se dostaly na okraj jeho obrazu. Jaké však jsou doopravdy a co leží za nimi, to mohou říci jen ti, kdo na ně vystoupili.
Myslím, že to byl prostě hlupák," pravil radní Kráčmera. "Nebyl k ničemu. Vůbec nebyl Společnosti k užitku."
"Já nevím," ozval se Tintěra, obyčejná učitelská nula. "Nejsem si tím tak jistý: záleží na tom, čemu říkáte užitek."
"Nebyl k žádnému praktickému a ekonomickému užitku," opáčil Kráčmera. "Kdyby jste vy učitelé rozuměli svému řemeslu, určitě z něj mohlo být užitečné kolečko. Jenže vy tomu nerozumíte a tak nám vychováváte takovéhle zbytečné lidi. Kdybych tuhle zemi řídil já, dal bych jemu a podobným nějakou práci, na jakou stačí, třeba mýt nádobí ve veřejné jídelně nebo tak, a dohlédl bych, aby to dělali pořádně. Nebo bych je odstranil. Jeho bych byl odstranil dávno."
"Odstranil? Chcete tím říct, že byste ho byl poslal na cestu dřív, než přijde jeho čas?"
"Ano, když trváte na tom nesmyslném starém obratu. Vyšoupl bych ho na velké Smetiště. To jsem chtěl říct."
"Vy si tedy myslíte, že malování nemá žádnou cenu, že nestojí za zachování, zdokonalování, dokonce ani za využití?"
↓↓↓

List od Nimrala - pokracovanie

27. ledna 2008 v 10:07
"A teď případ Nimral," řekl Hlas, přísný, ještě přísnější než doktorův.
"Co mu scházelo?" zeptal se Druhý hlas, který byste asi označili jako mírný, třebaže nebyl měkký - byl to hlas mocný, a zněl zároveň nadějně a smutně. "Co Nimralovi scházelo? Srdce měl na pravém místě."
"Ano, ale pořádně nefungovalo," pravil První hlas. "A hlavu neměl přišroubovanou dost pevně: skoro vůbec nepřemýšlel. Jen se podívejte, co promarnil času, a ani se přitom nebavil! Na svou cestu se vůbec nepřipravil. Neměl se špatně, a přece sem přišel jako hotový nuzák a musel přijít do chudinského křídla. Bojím se, že je to těžký případ. Myslím, že by tu měl ještě nějaký čas zůstat."
"Snad by mu to neuškodilo," pravil Druhý hlas. "Je to ovšem jen malý človíček. Nikdy se od něj moc nečekalo, a nikdy nebyl moc silný. Podívejme se do Záznamů. Ano. Jsou tu nějaké body k dobru." -
"Snad," řekl První hlas, "ale málo jich při přezkoumání opravdu obstojí."
"Nu," mínil Druhý hlas, "tady jsou. Byl od přírody malíř. Samozřejmě nic velkého, ale přece jen, List od Nimrala má své kouzlo. Dal si velkou práci s listy, jen kvůli nim samotným. Nikdy se ale proto necítil důležitý. V Záznamech není žádný zápis, že by někdy - třeba jen sám sobě - předstíral, že ho to omlouvá, když zanedbal věci nařízené zákonem."
"Potom jich neměl zanedbat tolik," děl první hlas.
"Přitom ale vyslyšel mnoho Výzev."
"Malé procento, většinou těch snazších, a říkal jim Vyrušování. Záznamy jsou toho slova plné, spolu se spoustou nářků a hloupých nadávek."
"Pravda. Jemu ovšem, chudákovi, jako vyrušování připadaly. A ještě jedno: nikdy neočekával žádnou Oplátku, jak se tomu u nich tak často říká. Je tu případ toho Farského, co přišel později. Byl to Nimralův soused, v životě pro něj nehnul prstem a málokdy dal najevo vůbec nějakou vděčnost. V Záznamech není žádná poznámka, že by Nimral od Farského vděčnost očekával. Zdá se, že na to ani nepomyslel."
"Ano, to uznávám," řekl První hlas, "ale je to málo. Podle mého zjistíte, že Nimral často prostě jen zapomněl. To, co pro Farského dělal, pouštěl z hlavy jako nepříjemnost, kterou si odbyl."
"Přesto je tu tahle poslední zpráva," řekl Druhý hlas, "ta jízda na kole v dešti. Na to kladu dost velký důraz. Zdá se jasné, že to byla opravdová oběť. Nimral tušil, že zahazuje svou poslední příležitost udělat něco na obrazu, a tušil také, že si Farský dělá zbytečné starosti."
"Myslím, že to příliš zdůrazňujete," pravil První hlas. "Máte ovšem poslední slovo. Je to samozřejmě váš úkol, vykládat fakta v nejlepším světle. Někdy to snesou. Co navrhujete?"
"Myslím, že je čas na trochu mírného zacházení," pravil Druhý hlas.
Nimral měl pocit, že ještě nikdy neslyšel nic tak přejícného jako ten Hlas. Jeho Mírné zacházení znělo jako hromada krásných darů a pozvání ke královské hostině. Tu se Nimral najednou zastyděl. To, že je považován za případ, který si zaslouží Mírné zacházení, ho přemohlo, a ve tmě se začervenal. Bylo to jako nechat se veřejně chválit, když vy i posluchači víte, že chvála není zasloužená. Nimral schoval svůj ruměnec pod hrubou pokrývku.
Nastalo ticho. Pak promluvil k Nimralovi První hlas, docela zblízka. "Vy jste poslouchal," řekl.
↓↓↓

List od Nimrala

27. ledna 2008 v 10:05 | Arwen
Na nete som objavila knihu List od Nimrala, neni moc dlha, teda aspon myslim ze je to cela kniha a nie len uryvok z nej, este som to necitala :D Ale nezmestila sa do jedneho clanku, takze som to rozdelila na tri casti...
List od Nimrala
J.R.R. Tolkien

Byl jednou jeden človíček, jmenoval se Nimral, a ten měl před sebou dalekou cestu. Vůbec se mu nechtělo, už samotné to pomyšlení se mu příčilo; vyhnout se jí ale nemohl. Věděl, že jednou bude muset vyrazit, ale s přípravami nepospíchal.
Nimral byl malíř. Nepříliš úspěšný, snad proto, že musel dělat spoustu jiných věcí. Většina z nich ho obtěžovala, dělal je však docela dobře, když se jim nemohl vyhnout, a to bylo podle jeho mínění až příliš často. Zákony v jeho zemi byly značně přísné. Byly tu i jiné překážky. Někdy byl prostě líný a nedělal vůbec nic. Navíc byl svým způsobem laskavý. Znáte ten druh laskavosti: častěji ho vedla k vnitřní nespokojenosti než k činu, a když už něco podnikl, nedělal to bez brblání, vztekání a proklínání (většinou v duchu). Přesto díky ní každou chvíli něco dělal pro svého souseda, pana Farského, který měl chromou nohu. Občas pomáhal i lidem z větší dálky, když přišli a poprosili ho. Čas od času si také připomněl svou cestu a začal trochu balit, ale nešikovně. V takových chvílích toho moc nenamaloval.
Měl rozdělanou řadu obrazů; většina jich byla na jeho zručnost příliš velká a náročná. Byl to malíř, kterému šlo líp malování listů než stromů. Trávíval dlouhý čas nad jediným lístečkem. Snažil se vystihnout jeho tvar, jeho lesk a třpyt krůpějí rosy na jeho okrajích. Přesto chtěl stejným způsobem namalovat celý strom se všemi jeho listy, aby byl každý jiný.
Zejména jeden obraz mu nedal spát. Začal listem lapeným ve větru a stal se z něho strom; strom rostl, vyháněl nespočetné ratolesti a rozprostíral nejfantastičtější kořeny. Přilétali neznámí ptáci, usedali na větvičky a dožadovali se pozornosti. Potom se okolo Stromu a za ním začala v mezerách mezi větvemi a listím objevovat krajina. Objevil se tam les táhnoucí se napříč a hory se sněhovými čepičkami. Nimral ztratil zájem o své ostatní obrazy, nebo je vzal a připíchl na okraje svého velkého obrazu. Brzy bylo plátno tak veliké, že si musel opatřit žebřík; běhal po něm nahoru a dolů, tady udělal puntík, tamhle kousek vymazal. Když někdo přišel na návštěvu, zdál se Nimral docela zdvořilý, přestože si pohrával s tužkami na stole. Poslouchal, co mu kdo říká, ale neustále přitom myslel na své obří plátno ve vysoké kůlně, kterou si dal pro ně postavit v zahradě (na bývalém bramborovém záhoně).
↓↓↓

Nový tieň

31. března 2007 v 9:04 | Arwen
J. R. R. Tolkien: Nový stín Překlad Laeg Mortemir
Tento příběh začíná za dnů Eldariona, syna Elessara, o kterém má toho historie tolik, co říci. Sto pět let uběhlo od pádu Temné věže. Avšak většina obyvatel Gondoru věnovala příběhům toho času už jen pramalou pozornost, ač ještě bylo těch několik živých, kteří si mohli pamatovat válku o Prsten jako stín na jejich ranném dětství. Jeden z nich byl starý Borlas z Per-arduinu. Právě on byl mladší syn Beregonda, prvního kapitána stráže prince Faramira, který přesídlil z Města do Emyn Arnenu. "Hluboko jsou zalezlé kořeny Zla," řekl Borlas, "a černá míza je v nich silná. Ten strom nikdy neuschne. Nechej muže bojovat tak často, jak jen mohou, a udeří to dřív, než se stačíš otočit. Ba i při Svátku Bojování by měla být sekera pověšená na zdi !" "Díš moudrá slova," řekl Saelon. "soudím tak podle melancholie ve tvém hlasu. Ale co je to všechno všude kolem? Na muže tvého věku jsi velice rozumný a navíc vidíš daleko do kraje. Kde jsi našel místo, kde roste ten temný strom? Snad ne ve tvé vlastní zahradě?" Borlas vzhlédl. Jak uviděl Saelona, napadlo ho náhle, jestli je tenhle mladík, obvykle živý a často i napolovic uštěpačný, si toho myslí víc, než kolik se mu toho jeví ve tváři. Borlas sice nezamýšlel otevřít mu své srdce, ale se svým kamenem na mysli mluvil spíše sám k sobě, než ke svému společníkovi. Saelon mu nevrátil jeho letmý pohled. Zlehka si pobroukával, zatímco si nožem vyráběl vrbovou píšťalku. Dva muži seděli ve stínu blízko příkrého východního břehu Anduiny, která tekla sotva stopu od kopců Arnenu. Byli v Borlasově zahradě a jeho malý čedičový dům bylo možno zahlédnout skrz stromy nad nimi, na západním úbočí kopce. Borlas se nejdřív díval na na řeku a na stromy v jejich červnovém listí, a pak na vzdálené věže města pod žárem pozdního odpoledne. "Ne, ne v mé zahradě," řekl zamyšlen. "Proč jsi potom tak ustaraný?" zeptal se Saelon. "jestli má muž poctivou zahradu se silnými zdmi, pak si tam on, jako kdokoli jiný, může panovat tak, jak je mu libo a pro své vlastní potěšení,"pozastavil se. "tak dlouho, jak v sobě dokáže udržet sílu života." dodal. "a když pak selže, proč se by se dál namáhal? Stejně bude muset svou zahradu jednou nechat ostatním, a oni se budou muset sami podívat po pleveli." Borlas vzdychl, ale neodpověděl. Saelon pokračoval: "Ale jsou samozřejmě někteří, co nebudou spokojeni, a ke konci svého života budou stále svá srdce obtěžovat sousedy, Městem, královstvím, a celým širým světem. Ty jsi jedním z nich, pane Borlasi, a vůbec jsi byl takový, vím to od té doby, co jste mne ještě jako chlapce chytil ve svém sadu. Dokonce ani pak jsi nebyl spokojen s tím, že bys mne nechal o samotě: odradil mne od zkoušení pevnosti tvého plotu. Ne. Byl jsi zarmoucený a hledal jsi, jak mne napravit. Vzal jsti mě tenkrát do tvého domu a mluvil se mnou. Pamatuji si to dobře."Skřetí práce," řekl jste mnohokrát. 'krást ovoce, dobře, předpokládám, že není nic horšího, když chlapci kradou, protože mají hlad, protože se o to jejich otcové příliš nestarají. Ale trhat nezralá jablka, rozbít je nebo odhodit! To je Skřetí práce. Jak jak jste přišli na takovou věc, mladíci?' Pche! Skřetí práce! Byl jsem tenkrát příliš rozzlobený, pane Borlasi, a příliš pyšný, než abych odpověděl, ač to bylo v mém srdci. Říct vám dětskými slovy: "kdyby bylo špatné krást jablko na jídlo, pak je špatné je krást i na hraní. Ale ne horší. Nemluv se mnou o Skřetí práci, nebo ti můžu nějakou ukázat!"
↓↓↓

Knihy od J.R.R.Tolkiena

8. března 2007 v 18:54 | Arwen06
Ktoru Tolkienovu knihu mate najradsej?
 
 

Reklama